Přeskočit na obsah
Píšeme nezávisle a otevřeně, jen díky vám.Podpořit Christnet
Na hranici 2ep

Kázání o Ježíši-Logu a falešné inteligenci

Teologie a duchovní texty / Martin C. Putna /
Kázání o Ježíši-Logu a falešné inteligenci

Martin C. Putna
Autor: archiv autora

Základem kázání jsou verše z Janova evangelia (1,1-5):

Na počátku bylo Slovo
a to Slovo bylo u Boha
a to Slovo bylo Bůh.
To bylo na počátku u Boha.
Všechno povstalo skrze něj
a bez něj nepovstalo nic, co je.
V něm byl život
a ten život byl světlem lidí.
A to světlo svítí ve tmě
a tma je nepohltila.

Přátelé v Litoměřicích i po celé české zemi i kdoví ještě kde, tato slova o slovu od Jana už jste asi slyšeli vícekrát. Obvykle se čtou o Vánocích, neboť pokračují pak zprávou o Ježíšovi coby Slovu vtěleném:

„To Slovo se stalo tělem
a přebývalo mezi námi.“

Zároveň jsou však právě ty první verše o Slovu u Boha tak krásné a tak tajemné, že v některých budí už samy o sobě zbožné vznícení a rozechvění, jako mocná teologická báseň – a v některých naopak potřebu dobrat se jejich zcela exaktního významu. Církevní teologové v pozdní římské říši strávili tři staletí na koncilech v Niceji, Konstantinopoli a jinde snahou o jedinou správnou definici. Tak jsme přišli k nicejsko-konstantinopolskému vyznání. Jistě, můžeme si klást skeptickou otázku, zda tolik času a energie a vzájemné mezikřesťanské nenávisti stálo za to. Musíme však ocenit tu vášnivou touhu oněch teologů o pochopení smyslu slov; jejich víru, že na slovech a jejich významu opravdu záleží. Že na nich koneckonců záleží život.

Slovo „život“ ostatně také padne v Janových verších hned po slovu „slovo“. Slovo – život – světlo. Od slova život, od života světlo. Světlo lidí. Janův text koresponduje zde s textem Matoušovým, s Ježíšovými slovy na hoře: „Vy jste světlo světa. Město ležící na hoře nemůže být skryto. Stejně tak se nerozsvěcí lampa, aby ji postavili pod vědro, ale na svícen, a tehdy svítí všem, kdo jsou v domě. Tak ať vaše světlo září před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.“ (Mt 5,14-16)

Sousloví „světlo světa“ má dva aspekty. Jeden jsou ony dobré skutky – v našich časech tedy především křesťanské angažmá pro spravedlnost a pro lidská práva. Ostatně, tady v Litoměřicích koná se festival svobody, připomínka toho, kterak někteří lidé bojovali proti komunistickému režimu - a mezi nimi i někteří křesťané, ať už přímo v Chartě či v podzemní církvi či v různých odstínech toho, čemu se říká „šedá zóna“.

Ale pak je aspekt druhý, jen a jen křesťanský. Křesťané jsou od toho, aby hlásali Ježíše Krista. Jinak tu nemusí být. Prosazovat svobodu a spravedlnost lze i bez křesťanství. A i ten odboj, i tu sametovou revoluci vedli zdaleka ne jenom křesťané. To jediné, co má křesťanství vlastní – co nemají ani jiné podoby usilování o lepší svět, ani jiná náboženství – je ona absurdní zvěst o jednom obřezaném Židovi, který je Synem Božím - a je s tebou tady a teď - a současně je na počátku dějin a na jejich konci – a ještě ke všemu je přítomen v liturgii Večeře Páně – a ještě je tajemně přítomen úplně všude.

Ten obřezaný Žid, ten reformní rabín, který tak neobvykle vykládal Tóru… Proto křesťané mají chovat nejvyšší respekt vůči judaismu. Dnes je to opět aktuální více než před pár lety, ježto antisemitismus je zase módní, jenom se mu neříká „antisemitismus“. Před pár dny byl jsem v Thessalonikách neboli Soluni – pár kroků od kostela, kde měl dle tradice kázání apoštol Pavel – a na zdi se skvěl nápis „Sionist free zone“, „Zóna bez sionistů“. Úplně jako staré nacistické „Judenfrei“ či „judenrein“, „čisté od Židů“. Hanba!

A současně si křesťané mají stát na svém tam, kde se od judaismu při všem respektu lišíme – tedy, že ten reformní rabín je Mesiáš, Syn Boží. Mesiáš i Syn Boží jsou přitom pojmy ze židovské tradice. Jan v prologu přidává ale titulaturu druhou, tu řeckou, „pohanskou“, známou a srozumitelnou jeho řeckojazyčným čtenářům, zvláště pak čtenářům řecké filosofie a řecké literatury: Slovo! Logos! To klíčové slovo celé duchovní „řeckosti“.

Logos…

Nacházíme se v Litoměřicích, místě staré kultury převážně německého jazyka. Zde zemřel první velký básník českého jazyka, ale do tohoto kraje jezdil i největší klasik německého jazyka, Johann Wolfgang von Goethe. Pár kilometrů odtud jsou totiž Třebívlice, kde žila poslední láska starého muže, slečna Ulrika von Lewetzow.

Jakou to má souvislost se začátkem Janova evangelia?

Skrze Fausta. V Goethově Faustovi je totiž scéna, kdy se Faust pustí do překládání Bible. Byť se v textu Fausta nehovoří o reformaci, děj se odehrává někdy v době a kontextu německé reformace – tehdy, kdy Luther podnikne svůj epochální překlad Nového zákona. Nuže, a Faust začne překládáním Janova prologu (zde v klasickém překladu Otokara Fischera):

Text rozevříti mocnou jat jsem snahou,
bych jednou s poctivou myslí se jal
posvátný tento originál
převádět na svou mateřštinu drahou.

(Rozevře svazek a chystá se k práci)

Zde: „Na počátku bylo slovo!“ čtu.
Ale jak dále? Nesnáz je hned tu.
Nelze mi slovo přec tak v úctě míti,
musím to jinak přeložiti;
ačli že duch mě řádně osvítil,
stojí tu: Pojem na počátku byl.
Dobře si rozvaž první řádku,
neukvapuj se na počátku!
Že vznikala by z pojmu všechna díla?
Má stati: Na počátku byla síla!
Leč ještě jsem to ani nenapsal,
a cos mě nutká, abych hledal dál.
A náhle, osvícen, zřím do hlubin.
Já napíšu: Byl na počátku čin!

V tom okamžiku Faust práci přeruší – a už se k ní nikdy nevrátí. V pracovně už má totiž pudla, a jak víme, to je čert. Jak by asi vypadal Faustův – Goethův překlad?

Logos: Slovo – Pojem – Síla – Čin

To už je spíš výklad než překlad, ale všechna ta slova dohromady vyjadřují mnohoznačnost slova Logos.

Také by šlo překládat a vykládat: Řád. Smysl. Kód. Program.

V souvislosti s tím, kam ale Janův prolog vyústí – tedy ve zprávu o vtělení – však lze tázání po překladu počátečního Logu také obrátit od konce k začátku a říci: Právě proto, že věřím v Ježíše Krista – věřím také v Logos: ve Slovo, Pojem, Smysl, Logiku, Význam, a tak dále. Věřím, že na slově záleží. Slovo je božské. Lidské slovo je aspektem, odrazem, obrazem slova Božího. To je ten obraz Boží, vtištěný do lidské existence: Schopnost vnímat slova, tvořit slova, rozumět slovům. Hodnotit, jak jsou slova pravdivá a výstižná při pojmenovávání věcí světa. A zde koresponduje počátek Jana s počátkem Geneze: „Hospodin Bůh totiž zformoval ze země všechnu polní zvěř i všechno nebeské ptactvo a přivedl je k Adamovi, aby viděl, jak je pojmenuje. Jakkoli pak Adam nazval kterého živočicha, tak se jmenoval.“ (Gn 2,19)

To je jádro lidského poslání: Pojmenovávat. Dávat slova.

Zvířátka jsou fajn, ale jenom lidé nesou v sobě tento obraz Boží.

Lidské slovo je obrazem slova Božího!

Například:

„Mám tě rád.“
„Dejte mi šest housek, prosím.“
„Ne, opravdu nechci.“
„Nesouhlasím s vámi, a mám pro to následující důvody.“

Dokonce i výroky jako „Nevěřím v existenci Boha. Nevěřím, že Ježíš je Mesiáš. Mám pro to následující důvody.“ I takové jsou obrazem slova Božího. Neboť v člověku, který je říká, pracuje onen Boží obraz, ona schopnost přemýšlet a formulovat, zvažovat, jaká je pravdivost slov a pojmů.

Ale co slova, která lžou, pomlouvají, vyvolávají nenávist? Také jsou odrazem obrazu Božího?

Ano, ale v nich je ten obraz zastřen hříchem - tím kolektivním hříchem lidstva, náklonností ke lži, pomluvě a nenávisti, jak tak vyrůstáme a žijeme ve světě, ve kterém se tyto věci tolerují, ba stávají se normou, a my na to přistupujeme, ač odporujíce, víc nebo míň, a i my, i každý z nás je součástí tohoto kolektivního hříchu lidstva.

…hm, jenom lidstva?

Citovali jsme si tu z Fausta, kterak začal překládat Janův prolog, a proč že ho nedopřekládal? Protože ho vyrušil pudl čili čert čili Mefisto, ta síla zla, které je víc-než-lidské.

Víc-než-lidské, ale-jako-lidské.

Svět Ježíšových posluchačů, svět čtenářů Janova evangelia, byl zvyklý na to, že síly jiné-než-lidské se vyskytují všude kolem, a působí: viz všechny ty zprávy o démonech v Bibli.

Svět Luthera a Fausta to ještě bral také vážně, viz Lutherovu hymnu Ein feste Burg:

Hrad přepevný jest Pán Bůh náš, zbroj výborná i síla;
on nás chrání, když satanáš své proti nám vysílá

(…)

Byť svět i plný ďáblů byl, chtějících nás zhltiti,
však žádný by z nás neubyl, musejí ustoupiti.
Kníže světa toho, I ač bouří mnoho,
co chce, nespraví, soud Boží ho dáví,
slovíčko jej porazí.

Slovíčko! Ein Wörtlein! Rozumí se, to správné, trefné: lidské, v němž je slovo Boží!

My, co si myslíme, že jsme křesťané vzdělaní, už na ďábly obvykle nevěříme, nebo jsme přinejmenším opatrní, když se o nich mluví moc snadno. (A postavy některých současných profesionálních „vymítačů ďábla“ budí smích veliký – nebo pohoršení veliké.) Démoni a andělé, na ty přece věří ezoterici, ať ti komerční nebo ti upřímně věřící, pokud se to dá rozlišit.

...hm, a co když jsme udělali chybu, že jsme to přenechali ezoterikům, případně fundamentalistům z náboženských okrajů? Že jsme podcenili cosi víc-než-lidské, co na sebe bere nové a nové podoby, a co bojuje proti Bohu – a proti člověku – a proti slovu Božímu – čili proti slovu, které dává smysl?

Kde je „to“ k nalezení dnes? Jistě je mnoho aspektů, na nichž se ukazuje, že tento svět „leží ve zle“. Teď chci mluvit jen o jednom, totiž o vztahu tohoto světa ke slovu.

Festival svobody připomíná pád režimu komunistického; a ten, přes všechny rozdíly, stejně jako režim nacistický, a jako režim v Rusku jakékoli barvy, a jiné autoritářské a totalitní režimy, vždycky potlačovaly slovo, pravdivou informaci. Vždyť u nás se odpor proti komunismu soustřeďoval právě na to, abychom mohli slyšet pravdivá slova, zvláště číst slova zakázaných spisovatelů.

Dnes je to obráceně. Ti, kdo nenávidí svobodný svět, jej zahlcují slovy, která se nevztahují k realitě. A velká část svobodného světa na to přistoupila. To je narubyobrácení, zneužití principu svobody slova. Jedním ze sprostých slov dneška je „názor“: „Já mám názor.“ „Já mám taky názor.“ A máš taky znalost? A máš taky důkazy, že se tvoje slova shodují s realitou? Nebo jsi to jenom četl na internetu?

Jeden kamarád před třemi dekádami říkával: „Internet je antikrist“. On sám to říkával napůl vážně a napůl v legraci, ale jádro jeho pozorování, vlastně intuice, bylo pravdivé: Internet nabízí mnoho slov, ale málo možností si ověřit jejich pravdivost. Mnoho verzí, „jak to doopravdy bylo“, mnoho názorů. Mnozí pak říkají – asi žádná objektivní pravda neexistuje. Asi jsou všechno jenom „názory“. V mnoha věcech tohoto světa opravdu nemáme jistotu. Věda se neustále vyvíjí a často se mýlí. Ale usiluje o pravdivost - to je rozdíl.

Toto dnešní „já mám názor, ty máš názor“, tato údajná „svoboda slova“, znamenající ve skutečnosti: „Mám právo lhát a pomlouvat a šířit nenávist, to je můj názor“ – to je těžký kolektivní hřích. Hřích proti lidem – a hřích proti Bohu: Vždyť přece na počátku bylo slovo a to slovo bylo u Boha: hřích proti Ježíši Kristu jakožto Logu

To byl a to jest internet, v jehož říši všichni žijeme – já stejně jako kdokoli jiný. Vymyšlen jistě s dobrými úmysly – ale zneužit těmi, kdo mají úmysly zlé. Kdo chtějí, aby lidé ztratili víru v poznatelnost pravdy; a tedy, aby ztratili skutečnou víru v Logos: Slovo, které bylo u Boha.

Několik posledních pár let dodalo tomuto internetovému světu „názorů“ ještě novou dimenzi: falešnou inteligenci. Obvykle se používá termínu „umělá inteligence“. Velkokrál všech lhářů, Donald Trump, požaduje, aby se říkalo „superinteligence“ – jak by ne, když je pro něj a jemu podobné „supernástrojem“ jejich moci, jejich znásilňování pravdy.

Já však pravím vám, a trvám na tom, že je to falešná inteligence. Její tvůrci jistě také měli jakési dobré úmysly. Jistě může být nápomocná v řešení problémů technických či vědeckých. V základu je to lepší vyhledávač informací. Třeba o tom, kolikrát a kde se v Bibli objevuje slovo „slovo“. I když, mimochodem, to se taky dá najít v běžném vyhledávači, a jsou i specializované biblické vyhledávače, které vám najdou slovo či výraz napříč všemi možnými překlady.

Jsou tu ale veliká „ale“: Za prvé se ukazuje, že někteří její tvůrci a vládci a zdokonalovatelé a šiřitelé nemají tak docela dobré úmysly – že ono „to“ vyhledá a nabídne ty informace, které odpovídají názorům, které mají oni. Za druhé, ono si „to“ vymýšlí a mísí reálné s neexistujícím, reálné tváře a jména a citace s falešnými, a vy to nepoznáte.

Za třetí, hrozí, že člověk nad „tím“ ztratí kontrolu a ono si „to“ bude dělat, co chce. Znovu, po stu letech, se jeví tak neuvěřitelně prorocké knihy Čapkovy o lidských vynálezech a nástrojích, které se vymkly: Válka s mloky a Krakatit a Továrna na absolutno. Nebo, abychom byli ještě jednou severočeští: Opět Goethe, tentokrát jeho balada Čarodějův učeň. Mistr je z domu a učeň začne kouzlit sám: Koště mu mete vodu do domu, původně aby mu naplnilo vanu - jenže pak mladík neví, jak koště zastavit, až voda zaplavuje dům…

Za čtvrté, v Goethově baladě v poslední chvíli přijde mistr a koště zastaví a zachrání dům i učedníka. Ale mistři falešné inteligence jsou naopak opojeni tím, co všechno „to“ umí, a občas říkají: I kdyby „to“ zahubilo část lidstva, za pokrok to stojí!

To jsou muži, kteří vládnou světu! Žádné konspirační teorie, že prý židi, zednáři, jezuiti, pedofilové. Ne, vládnou technokrati posedlí svou mocí. Ti, co si myslí, že jsou bohové, ti zpupní překračovatelé lidských mezí: pan Elon Musk, pan Sam Altman, pan Peter Thiel a další. Thiel je aspoň upřímný a říká: Ano, my vytváříme něco jako antikrist. Se s tím smiřte, vy obyčejní uživatelé našich vynálezů! Jsou jako Faust, ale bez jeho ušlechtilosti. A jako Faust, podlehli Mefistovi.

O tom všem lze diskutovat. Toto všechno má také aspekty technické, kterým nerozumím a nebudu to předstírat, ježto nejsem kecílek. Jeden aspekt je však opravdu teologický, a o tom mluvit nejen smíme, ale musíme.

Ten nejzákladnější problém s falešnou inteligencí nastoupil ještě dřív, než současné obavy ze ztráty kontroly. Teologický – a současně antropologický: Ono vám „to“ nabízí, že za vás napíše text. Ono „to“ za vás vymyslí slova.

Lidé se skrze falešnou inteligenci dobrovolně zbavují své schopnosti vytvářet slova, formulovat svoje vlastní myšlenky a texty. Zbavují se toho nejcennějšího na svém lidství. Zbavují se obrazu Božího v sobě.

Jen dva příklady: Řada knih byla napsána falešnou inteligencí, spisovatelé neexistují, jejich jména a fotografie jsou vymyšlené. Říkal mi to i jeden český nakladatel: My sami si nejsme jisti, jestli ten text, který k nám v angličtině dorazil, je od skutečného autora. Ale ono se to dobře prodává.

Na univerzitě jsme pak už prakticky zrušili posílání semestrálních prací, protože část studentů používá falešnou inteligenci a je stále obtížnější to prokázat. Řada univerzit dokonce už ruší bakalářské a magisterské práce, z téhož důvodu.

Jen jediné je uvěřitelné: Když jsou učitelé se studenty pohromadě. Když se dívají tváří v tvář na sebe a mluví. Nebo když píší perem na papír. Aj, skoro už jsme to zapomněli! Toto platí pak pro všechny komunity: Ne co je online – i když za pandemie covidu to prokázalo službu cennou - ale jen co je offline, ve skutečném prostoru. Jen co si lidé říkají tváří v tvář. Jedině tato slova jsou skutečně odrazem Logu, Slova Božího. Jedině tam platí: „Neboť kdekoli se shromáždí dva nebo tři v mém jménu, tam jsem já uprostřed nich.“ (Mt 18,20)

Z toho plyne poslání: Nepoužívejte falešnou inteligenci! Čím víc se vám vnucuje, že něco napíše a vymyslí za vás - tím více si chraňte svoje vlastní slova, svoje lidství, svůj obraz Boží!

Věřte v to slovo, které bylo na počátku u Boha – a které se vtělilo v Židu Ježíšovi – a které stále drží svět pohromadě a stále je jeho světlem – a které je ve vás, když se snažíte hledat slova pravdivá. Amen.


Přímluvy

Za ty, kdo podlehli lžím a tlaku slov prázdných a nevěří už, že existuje Slovo skutečné a pravdivé – Pane, smiluj se!
Za ty, kdo v důsledku lží a nenávistí trpí na duchu či na těle – Kriste, smiluj se!
Za ty, kdo lživá slova šíří, ať se obrátí a litují a kají – Pane, smiluj se!


Proneseno 15. listopadu 2026 ve sboru ČCE v Litoměřicích a vysíláno na Českém rozhlase Vltava.

 

Související zprávy a články

25. 12. 2019 0:48

Logos v jesličkách

30. 8. 2019 9:32

Nad internetovými debatami o homosexualitě

4. 9. 2015 14:06

Slovo do vlastních řad

Diskuze k článku

Christnet.eu chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky v rozporu s pravidly diskusí: nadávky, osobní útoky na autora či ostatní komentátory, neucelenost logiky, příliš gramatických chyb, nedostatek konkrétních argumentů k tématu, obecné stížnosti na redakci, opakovaní stejných argumentů, falešné jméno nebo e-mailová adresu pro potvrzení komentáře, VÝKŘIK prostřednictvím velkých písmen, nepodložené argumenty a nepravdy, příliš dlouhé příspěvky, a obecně i příspěvky, které k diskuzi nepřidají nic nového.

Proč již není možné příspěvky do diskuzí pod články vkládat přímo?