Články – Daniel Rejman:

Při pohledu na celkové výsledky KDU-ČSL v evropských volbách získá člověk pocit, že je vše při starém. Kandidátní listina se oproti předchozím létům sice výrazně pozměnila a omladila, ale její celkový „duch“ zůstává stejný.

Uplynulé parlamentní volby byly už druhými v řadě, které se nesly ve znamení nových subjektů. Nejvíce se mluví o úspěchu dvou populistických hnutí ANO Andreje Babiše a Úsvitu přímé demokracie Tomia Okamury.Třetí novou či spíše staronovou stranou je KDU-ČSL. Poprvé v historii se stalo, že strana, která vypadla, byla schopná vrátit se do Sněmovny.

Volby, které se odehrály v minulých dnech, byly už druhými ze série těch, které se nesly ve znamení volání po změně. Voliči ve zvýšené míře hlasovali proti zavedeným stranám v naději, že nová uskupení v čele s charismatickými vůdci podle nich vyvedou zemi z nynější krize až do země zaslíbené.

Mezi křesťany zejména evangelikálních církví se už dlouho řeší otázka, zda a jak by se měli křesťané zapojit do politiky. Na myšlení mnohých zanechalo vliv učení Jednoty bratrské, které od jakékoli angažovanosti na věcech veřejných odrazovalo. Další otázkou, která často přichází na přetřes je, zda má vůbec smysl něco takového jako křesťanská strana? Co jsou vlastně ony křesťanské hodnoty v politice?

Sjezd se odehrál ve znamení všeobecné touhy nejenom po výměně stranických osobností, ale i celkové změně směřování strany. Je potřeba si uvědomit, že za uplynulých dvacet let neprodělala strana žádnou rozsáhlejší výměnu kádrů na nejvyšších postech. Po Bělobrádkově zvolení lze očekávat výrazný posun strany doprava.