Články – Tomáš František Bayer:

Je potřeba si na prvním místě uvědomit, že "bezbožník" či svévolník neoznačuje nekonfesního člověka, tak jak tyto kategorie chápeme dnes. Události dnešních dní, kdy skutečně účinná pomoc přichází od lidí zcela nekonfesních, poskytuje nám, křesťanům, významnou zpětnou vazbu.

Kritická racionalita je pro růst víry zásadním faktorem (jakkoli se neinformovaná část populace pokouší sugerovat opak) a spojení s úctou k životu, díky níž se teprve člověk stává obrazem Stvořitele, je pro růst ve víře odrazovým můstkem. Pokusím se to ilustrovat na těchto příkladech.

Následující text nastoluje otázku, jakým způsobem člověk vstupuje do potravního řetězce s ohledem na vztah ke světu a biosféře obecně. Do doby, než byly určité zvyklosti (obřízka, použití nekvašených chlebů, rozlišování čistých a nečistých zvířat apod.) sakralizovány během Mojžíšova působení, byla hlavním kritériem otázka přežití. V pozdějších dějinách Izraele nabrala na významu otázka kulturní identity v konfrontaci s kenaánskými národy.

Události posledních dní mi opakovaně evokují verš z písně Jana Vodňanského a Petra Skoumala. Vodňanský při psaní textu jistě netušil, že slova paranoia a Istanbul naleznou zcela nový kontext. Nechci se však vracet k dezinterpretaci Istanbulské úmluvy a konstrukci jejích “alternativních” výkladů. Chtěl bych se však zastavit u příčiny, proč se tato asonance objevuje - v situaci, kdy českou kotlinu zachvacuje nová epidemie - epidemie paranoie.

Nemám za cíl vymezovat se z liberální či radikální pozice vůči konzervativnímu paradigmatu či naopak, ale rád bych se zamyslel nad konzervativismem jako takovým. Jestliže se odrazíme od samotného termínu konzervativismus, conservare zanmená zachovat, uchovat. To je v pořádku, pokud nám jde o zachování něčeho cenného, důležitých hodnot a kulturního dědictví.