Články – Tomáš František Bayer:

Kritická racionalita je pro růst víry zásadním faktorem (jakkoli se neinformovaná část populace pokouší sugerovat opak) a spojení s úctou k životu, díky níž se teprve člověk stává obrazem Stvořitele, je pro růst ve víře odrazovým můstkem. Pokusím se to ilustrovat na těchto příkladech.

Následující text nastoluje otázku, jakým způsobem člověk vstupuje do potravního řetězce s ohledem na vztah ke světu a biosféře obecně. Do doby, než byly určité zvyklosti (obřízka, použití nekvašených chlebů, rozlišování čistých a nečistých zvířat apod.) sakralizovány během Mojžíšova působení, byla hlavním kritériem otázka přežití. V pozdějších dějinách Izraele nabrala na významu otázka kulturní identity v konfrontaci s kenaánskými národy.

Události posledních dní mi opakovaně evokují verš z písně Jana Vodňanského a Petra Skoumala. Vodňanský při psaní textu jistě netušil, že slova paranoia a Istanbul naleznou zcela nový kontext. Nechci se však vracet k dezinterpretaci Istanbulské úmluvy a konstrukci jejích “alternativních” výkladů. Chtěl bych se však zastavit u příčiny, proč se tato asonance objevuje - v situaci, kdy českou kotlinu zachvacuje nová epidemie - epidemie paranoie.

Nemám za cíl vymezovat se z liberální či radikální pozice vůči konzervativnímu paradigmatu či naopak, ale rád bych se zamyslel nad konzervativismem jako takovým. Jestliže se odrazíme od samotného termínu konzervativismus, conservare zanmená zachovat, uchovat. To je v pořádku, pokud nám jde o zachování něčeho cenného, důležitých hodnot a kulturního dědictví. 

Nedělám si iluze, že by předložený text byl dostatečně reprezentativním popisem situace římskokatolické církve na Slovensku. Nejsem v daném oboru expertem, takže nečekejte nějakou zevrubnou charakteristiku situace slovenského církevního prostředí. Důvod sepsání následujícího textu má však jiný impuls, a tím je přednáška mons. Róberta Bezáka v kostele Panny Marie Vítězné v Praze. Jsem bosým karmelitánům vděčen za jeho pozvání a zdaleka nejsem jediný, koho oslovila mimořádná atmosféra přednášky, i když teologicky nepřinesla nic světoborného.