Nedávno jsem si přečetl na Christnetu podnětný rozhovor Potřebujeme odvážné biskupy, kde církevní historik H. Wolf říká: Co vlastně brání tomu, aby byla finanční odpovědnost v diecézích převedena zásadně na volené laické orgány? Vzhledem k tomu, že se financím a právu v církvi věnuji dlouhodobě, dovoluji si napsat krátkou polemiku s historikem Wolfem.

Jak často se dnes v rodině bavíme o drobné práci kněze či jeptišky, když připravuje někoho ke svátostem? Kdy se veřejně bavíme o samotě kněze, který sice má celou farnost, ale nemá věrné srdce manželky/manžela, kterému nemůže své radosti a starosti svěřit.  Přesto se nám kněží a sestry snaží sloužit.

Dne 2.7.2018 Martin Vaňáč napsal článek na portálu Christnet.eu o biskupovi Mons. Zdeňku Wassebauerovi a o jeho nepravdách z kazatelny. Jde o velice aktuální téma, kdy si dovoluji nabídnout jiný pohled, než má autor. Autorovi je třeba přisvědčit, že biskup Zdeněk Wassebauer se dopustil nepřesnosti. Martin Vaňáč zase ukazuje, ať již vědomě či nevědomě, svoji nepřipravenost k tomuto tématu.

Ve vydání Katolického týdeníku 2018/13 je titulním článkem referát Jakou církev si přejí mladí. „Patnáctistránkový dokument o tom, jakou církev si přejí, odevzdali mladí lidé na Květnou neděli papeži Františkovi. Ten je vyzval, ať se nebojí mluvit otevřeně.“ I já se stále cítím mladý (36), a tak si dovolím, v úctě ke všem autoritám, mluvit otevřeně.

V měsíci listopadu byly na Christnetu publikovány dva články. Od Marie Kolářové Pochybnosti a jistoty konzervativců  a od Miroslava Kratochvíla Legalismus liberálů. Dovolte mi můj skromný pohled na to, co bylo řečeno v obou článcích a diskuzi, jakožto advokáta s 10letou praxí, který rozvedl řadu manželství, byť se je snažil spíše dávat dohromady, tedy slyšel často obě strany. Zároveň pohled kanonisty, byť malého a skromného.