Články – Lenka Kateřina Tetivová:

V dětství jsem jezdila na prázdniny k prarodičům do menšího jihočeského města. Naší ulicí často procházely pohřební průvody. Jakmile zazněl hlas umíráčku doprovázený smutečním pochodem, všeho jsme nechali a běželi k oknu nebo před dům. Kolemjdoucí se zastavovali, okna v domech se otvírala a jméno zesnulého letělo od úst k ústům. Cítila jsem intenzívně, že v tom není obyčejná lidská zvědavost nebo sklon k okounění, a prožívala jsem posvátnost této chvíle, přestože moji prarodiče nebyli nijak zbožní a já jsem o Bohu ani kostele tenkrát nic nevěděla. V tomto prostředí nikdo neměl potřebu na téma euthanásie diskutovat nebo dokonce sepisovat nějaké petice. A rozhodně se nejednalo o mlčení nebo pasivitu v souvislosti s totalitním režimem.

V dětství jsem jezdila na prázdniny k prarodičům do menšího jihočeského města. Naší ulicí často procházely pohřební průvody. Jakmile zazněl hlas umíráčku doprovázený smutečním pochodem, všeho jsme nechali a běželi k oknu nebo před dům. Kolemjdoucí se zastavovali, okna v domech se otvírala a jméno zesnulého letělo od úst k ústům. Cítila jsem intenzívně, že v tom není obyčejná lidská zvědavost nebo sklon k okounění, a prožívala jsem posvátnost této chvíle, přestože moji prarodiče nebyli nijak zbožní a já jsem o Bohu ani kostele tenkrát nic nevěděla. V tomto prostředí nikdo neměl potřebu na téma euthanásie diskutovat nebo dokonce sepisovat nějaké petice. A rozhodně se nejednalo o mlčení nebo pasivitu v souvislosti s totalitním režimem.

Málokdy vyslovíme slova, která vedou k Bohu a propojí naše duše. Jde nám spíš o udržení přátelství nebo aspoň společenské konverzace. Slyšíme, co lidé říkají, ale neslyšíme jejich duši. Jakmile však začneme vyslovovat upřímně a pravdivě, co si myslíme, ale bez spojení s Kristem, ubližujeme a ničíme vztah. Proto své pocity upravujeme do zdvořilé konverzace, abychom zachovali povrchní vztahy, v duši nám však zůstává prázdno.

Únos biskupa plánovaný 8.3. před českobudějovickou katedrálou se nezdařil. Překazili to lidé, kterým nedošlo, že jde o skutečný únos, začali se smát a únosce si fotografovat. "Měl bych nápad, jak to provést jinak," navrhl otec biskup neúspěšným únoscům. "Finančně to bude sice trochu nákladnější, ale o to se už postará pan generální vikář Havelka." Po těch slovech vystoupil na Černou věž a začal kázat. Celé náměstí naslouchalo s úžasem, protože k nim mluvil jako ten, kdo má moc. Zaujati jeho impozantním zjevem a silou hlasu ani nezaregistrovali, že kolem věže krouží helikoptéra, z které vypadl provazový žebřík...