Článek k zamyšlení
Strom poznání
Petr Cekota / 6. 2. 2009
Byl čtvrtek 22. ledna krátce po 13 hodině. Vzduch byl svěží tak jako bývá na přelomu pozdní zimy a časného jara. Kráčel jsem zlínským parkem směrem k náměstí. U tržiště mne překvapil nezvyklý neklid. Záhy jsem spatřil spadlý strom a pod ním ležící osoby. Začaly se rozbíhat záchranné práce. V televizi sice vidíme tragické události denně, ale takto zblízka, na dosah ruky, je to něco jiného, a přece skutečného. Článek k zamyšlení
Strom poznání
Petr Cekota / 6. 2. 2009Článek k zamyšlení
Strom poznání
Petr Cekota / 6. 2. 2009Článek k zamyšlení
Nač pan prezident zapomněl
Jan Kašper / 26. 1. 2009
Zvykli jsme si vnímat pana prezidenta jako euroskeptika, odpůrce teorie oteplování, zastánce naprosto volné ruky trhu. Důstojného muže, který nemá snad smysl pro humor. Nedávno se zlobil pro zveřejnění televizního záznamu přípravy na projev, před nímž si protáhl kosti. Avšak právě to vše nám jej činí člověčím! Stranou zájmu zůstal, žel, právě jeho novoroční projev. Ne pro to, co obsahoval, nýbrž co v něm scházelo. Nejeden vážný, lidský problém, který se dotýká hluboce naší společnosti, nebyl vůbec zmíněn. Lze je pojmenovat? Pokusme se o to:Článek k zamyšlení
Nač pan prezident zapomněl
Jan Kašper / 26. 1. 2009Přejít na stránku:
Když se dnes mluví o církvi, často zaznívají velká slova: krize, polarizace, únava nebo nedůvěra. Stačí otevřít sociální sítě pod jakýmkoli článkem o víře či společnosti a člověk snadno získá pocit, že veřejný prostor stále častěji ovládá podezřívání, ideologické zákopy a rychlé soudy. O to důležitěji dnes působí zkušenost malých komunit – míst, kde se lidé znají jménem, kde spolu nejen slaví liturgii, ale také vaří, vedou spory, odpouštějí si a učí se spolu žít.