Článek k zamyšlení
Nač pan prezident zapomněl
Jan Kašper / 26. 1. 2009
Zvykli jsme si vnímat pana prezidenta jako euroskeptika, odpůrce teorie oteplování, zastánce naprosto volné ruky trhu. Důstojného muže, který nemá snad smysl pro humor. Nedávno se zlobil pro zveřejnění televizního záznamu přípravy na projev, před nímž si protáhl kosti. Avšak právě to vše nám jej činí člověčím! Stranou zájmu zůstal, žel, právě jeho novoroční projev. Ne pro to, co obsahoval, nýbrž co v něm scházelo. Nejeden vážný, lidský problém, který se dotýká hluboce naší společnosti, nebyl vůbec zmíněn. Lze je pojmenovat? Pokusme se o to:Článek k zamyšlení
„…Užívejte života.“
Hana Farná / 17. 1. 2009
Zpočátku mě ani nenapadlo, že se budu zabývat jedním bizarním sloganem. Bůh pravděpodobně neexistuje, přestaňte si dělat starosti a užívejte života“ – toto vpravdě zásadní sdělení může být na první pohled považováno za jeden z mnoha blábolů. Jenomže tady se jedná o víc: tak zvaní sekulární humanisté se hodlají zviditelnit a prožít pocit uspokojení ze své pravdy. Plakáty, nápisy a palcové titulky v novinách mají moc...
Článek k zamyšlení
„…Užívejte života.“
Hana Farná / 17. 1. 2009Zpočátku mě ani nenapadlo, že se budu zabývat jedním bizarním sloganem. Bůh pravděpodobně neexistuje, přestaňte si dělat starosti a užívejte života“ – toto vpravdě zásadní sdělení může být na první pohled považováno za jeden z mnoha blábolů. Jenomže tady se jedná o víc: tak zvaní sekulární humanisté se hodlají zviditelnit a prožít pocit uspokojení ze své pravdy. Plakáty, nápisy a palcové titulky v novinách mají moc...
Článek k zamyšlení
„…Užívejte života.“
Hana Farná / 17. 1. 2009Zpočátku mě ani nenapadlo, že se budu zabývat jedním bizarním sloganem. Bůh pravděpodobně neexistuje, přestaňte si dělat starosti a užívejte života“ – toto vpravdě zásadní sdělení může být na první pohled považováno za jeden z mnoha blábolů. Jenomže tady se jedná o víc: tak zvaní sekulární humanisté se hodlají zviditelnit a prožít pocit uspokojení ze své pravdy. Plakáty, nápisy a palcové titulky v novinách mají moc...
Článek k zamyšlení
Být církví neznamená pro církev něco dělat
Jiří Baroš / 6. 1. 2009
Není-li křesťanství jen hobby, pak formální příslušnost k církvi nestačí. S touto větou by asi souhlasil každý, kdo chce brát křesťanské poselství vážně, protože je přijal jako věrohodné. Jenže co dělat? Jaké konsekvence z toho, že jsem křesťanem, vyvodit? Myslím, že adekvátní odpovědí na tuto otázku není to, že se vrhneme do boje za církev v politice, na univerzitě nebo v médiích či se pustíme do organizování různých církevních akcí a setkání. Podle mého názoru je toto řešení nedostatečné.
Přejít na stránku:
Když se dnes mluví o církvi, často zaznívají velká slova: krize, polarizace, únava nebo nedůvěra. Stačí otevřít sociální sítě pod jakýmkoli článkem o víře či společnosti a člověk snadno získá pocit, že veřejný prostor stále častěji ovládá podezřívání, ideologické zákopy a rychlé soudy. O to důležitěji dnes působí zkušenost malých komunit – míst, kde se lidé znají jménem, kde spolu nejen slaví liturgii, ale také vaří, vedou spory, odpouštějí si a učí se spolu žít.