Článek k zamyšlení
Být církví neznamená pro církev něco dělat
Jiří Baroš / 6. 1. 2009
Není-li křesťanství jen hobby, pak formální příslušnost k církvi nestačí. S touto větou by asi souhlasil každý, kdo chce brát křesťanské poselství vážně, protože je přijal jako věrohodné. Jenže co dělat? Jaké konsekvence z toho, že jsem křesťanem, vyvodit? Myslím, že adekvátní odpovědí na tuto otázku není to, že se vrhneme do boje za církev v politice, na univerzitě nebo v médiích či se pustíme do organizování různých církevních akcí a setkání. Podle mého názoru je toto řešení nedostatečné.
Článek k zamyšlení
Být církví neznamená pro církev něco dělat
Jiří Baroš / 6. 1. 2009Není-li křesťanství jen hobby, pak formální příslušnost k církvi nestačí. S touto větou by asi souhlasil každý, kdo chce brát křesťanské poselství vážně, protože je přijal jako věrohodné. Jenže co dělat? Jaké konsekvence z toho, že jsem křesťanem, vyvodit? Myslím, že adekvátní odpovědí na tuto otázku není to, že se vrhneme do boje za církev v politice, na univerzitě nebo v médiích či se pustíme do organizování různých církevních akcí a setkání. Podle mého názoru je toto řešení nedostatečné.
Článek k zamyšlení
Světlo v temnotách (vánoční úvaha)
Ivan O. Štampach / 22. 12. 2008
Pro rané křesťany byla důležitá slova a činy dospělého Ježíše, zejména to, jak své poselství dosvědčil tím, že se nechal popravit na kříži. V pozdějších redakcích dvou evangelií, u Matouše a Lukáše se objevil i příběh jeho početí, narození a mládí. Křesťané si zjevení Boha v Ježíšově lidském příběhu připomínali o slavnosti Epifanie, Zjevení Páně, 6. ledna. Připomínali si jeho narození a začátek veřejného působení. Ještě později se témata rozdělila a pro oslavu narození se hledalo vhodné datum. Tradice totiž žádnou obecně přijatou informaci o konkrétním dnu neposkytuje.Článek k zamyšlení
Světlo v temnotách (vánoční úvaha)
Ivan O. Štampach / 22. 12. 2008Článek k zamyšlení
Světlo v temnotách (vánoční úvaha)
Ivan O. Štampach / 22. 12. 2008Přejít na stránku:
Když se dnes mluví o církvi, často zaznívají velká slova: krize, polarizace, únava nebo nedůvěra. Stačí otevřít sociální sítě pod jakýmkoli článkem o víře či společnosti a člověk snadno získá pocit, že veřejný prostor stále častěji ovládá podezřívání, ideologické zákopy a rychlé soudy. O to důležitěji dnes působí zkušenost malých komunit – míst, kde se lidé znají jménem, kde spolu nejen slaví liturgii, ale také vaří, vedou spory, odpouštějí si a učí se spolu žít.