Články – Hana Farná:

 Do Brna jsem se vypravila už potřetí, takže konečně bez obav z davové sugesce a infantilního jásání s rukama nad hlavou. Jela jsem správně motivovaná: s vědomím, že Duch vane, kam chce, a je jen na nás, zda se jím necháme vést, třeba i přes klády po cestě. Můj start totiž připomínal překážkovou dráhu: Napřed jsem nemohla najít brýle, následovalo marné hledání foťáku. Že mě to příliš nerozhodilo, jsem považovala za dar, za charisma hned na úvod. Samotná cesta proběhla bez příhod, až na to, že díky vedru ve vlastní šťávě.

Nedávné výročí Církve československé husitské mě přimělo k zamyšlení. Jsem si vědoma toho, že se jako katolička odvažuji na moc tenký led, riskuji špatné pochopení z obou stran. Moje cesta se s CČSH několikrát proťala. První – a nejvýznamnější – setkání znamenala moje babička, krásná a moudrá paní, dobrý duch mého prvního dětství. Trávila se mnou čas, který mi nemohla věnovat zaměstnaná máma.  Ušetřila mě předškolních zařízení a stihla mi i předat určité hodnoty. Bohužel, odešla nám příliš brzy. Zbylo po ní pár památek, mimo jiné i zpěvník Karla Farského.

Kristus je pro všechny generace, minulé, současné i budoucí – ne nadarmo se zpívá …Ježíš, stále stejný včera, dnes…. Při povrchním pohledu se může zdát, že ve středu zájmu je mládež. Do jisté míry ano, podobně jako ve vícegenerační rodině, kde se vždy věnuje zvýšená péče dětem. Je třeba jim  předat určité hodnoty a připravit je pro samostatný život -  tedy zajet na hlubinu a převzít odpovědnost...

Je to zvláštní čas. Víc než kdy jindy si uvědomíme svoje tradice a kořeny.  I naši předkové vstávali v adventu časně ráno, v oné hodině mezi psem a vlkem, kdy noc předává vládu dni. Jenomže na rozdíl ode mě jejich adventní dny nezačínaly poklusem na nádraží, nýbrž ranní mariánskou mší, zvanou roráty - podle svého začátku: Rorate coeli de super - rosu dejte nebesa shůry.

 K nedávnému protestu varhaníků proti hudebnímu doprovodu na Proboštské louce při svatováclavské bohoslužbě ve Staré Boleslavi s papežem Benediktem XVI. jsem se nepřipojila. Jsem přesvědčena, že jádro celého sporu je někde jinde než v konfrontaci varhany kontra kytary. S problémy při liturgii se totiž potýká nejen kytarový, ale i varhanní doprovod. Je vidět, že dopis varhaníků otevřel živou diskusi, která na tyto problémy reaguje. Jedním z nich je i zdejší diskusní téma.