Článek k zamyšlení
V tom správném vlaku
Petr Cekota / 29. 10. 2006
Před rokem jsem chodil do práce každé ráno kolem Baziliky Sv. Petra v Římě. Večer se pak vracel a sledoval, jestli se v pracovně papeže ještě svítí. V prvních dnech mi to přišlo zajímavé, po pár týdnech už jsem to bral stejně, jako když jsem rok předtím kráčel den co den do zaměstnání kolem olomouckého kapucínského kostela po nevábném Dolním náměstí. I ti bezdomovci mi připadali stejní jako všude na světě. Po pár měsících jsem musel změnit bydlení a jezdil jsem každý den vlakem metra. Byla to stejná linka, na které se před několika dny dva vlaky srazily ve stanici Piazza Vittorio. Bylo to dopoledne, a tak jsem si pomyslil: Zůstat v Římě déle, mohl jsem v tom vlaku dost možná být... Článek k zamyšlení
V tom správném vlaku
Petr Cekota / 29. 10. 2006Článek k zamyšlení
Přichází pošuci!
Jeroným Klimeš / 20. 10. 2006
Už bych těžko spočítal dopisy, které mi radí, abych přestal počítat s biskupy, protože z jejich strany stejně nemůžeme čekat jakoukoli obrodu církve. Podobný trend představují i ti lidé, kteří se sice považují za křesťany, ale neuznávají církev. Jakkoli si vážím podpory těchto lidí, přesto jsem přesvědčen, že se mýlí. Pokusím se ukázat proč. Článek k zamyšlení
Přichází pošuci!
Jeroným Klimeš / 20. 10. 2006Článek k zamyšlení
Přichází pošuci!
Jeroným Klimeš / 20. 10. 2006Přejít na stránku:
Když se dnes mluví o církvi, často zaznívají velká slova: krize, polarizace, únava nebo nedůvěra. Stačí otevřít sociální sítě pod jakýmkoli článkem o víře či společnosti a člověk snadno získá pocit, že veřejný prostor stále častěji ovládá podezřívání, ideologické zákopy a rychlé soudy. O to důležitěji dnes působí zkušenost malých komunit – míst, kde se lidé znají jménem, kde spolu nejen slaví liturgii, ale také vaří, vedou spory, odpouštějí si a učí se spolu žít.