Články – Massimo Faggioli:

Jednání mezi Vatikánem a vládou Čínské lidové republiky představují nejdůležitější součást diplomatického úsilí Svatého stolce za poslední desetiletí a není žádným překvapením, že se na západní polokouli setkávají se značným nesouhlasem.

Pokud existuje nějaká katolická analogie cesty Richarda Nixona do Číny, možná to je papežova cesta do Ecône, hlavního sídla Kněžského bratrstva sv. Pia X. (FSSPX). Celý pontifikát papeže Františka, jenž byl nazván „nejneobvyklejším stavitelem mostů“, je poznamenán rostoucím počtem vstřícných gest směřujících k tradicionalistickým skupinám založeným francouzským arcibiskupem Marcelem Lefebvrem v roce 1970, které byly ve formálním schizmatu s církví mezi lety 1976 a 1988.

Je pravda mrtvá? To je otázka na obálce magazínu Time z 3. dubna, jasná připomínka slavné obálky „Je Bůh mrtev?“ z roku 1968. Ačkoli je lákavé vidět mezi oběma analogii, obavy ze současného „post-pravdivého“ politického klimatu nejsou ontologicky stejného druhu. Jde o otázku faktické pravdy: Co se stalo, anebo nestalo? Co je ověřitelně pravda a co ne – asi jako velikost davu na inauguraci Donalda Trumpa.

Nevýrazná většina amerických katolíků (52 % versus 45 %) pomohla Donaldu Trumpovi získat Bílý dům.To je věc, se kterou katolická církev ve Spojených státech bude muset žít. Otázka nyní zní, jak katolická církev na toto politické zemětřesení zareaguje.

Ve věku sta let zemřel 25. května 2016 kardinál Loris Francesco Capovilla. Byl nejstarším žijícím kardinálem, důležitější je ovšem to, že sloužil jako sekretář Angela Giuseppeho Roncalliho, papeže Jana XXIII., od doby, kdy byl jmenován benátským patriarchou, po jeho smrt 3. června 1963. Capovillu ustanovil kardinálem na konzistoři v únoru 2014 papež František, poté co na něj Jan Pavel II. a Benedikt XVI. – kteří udělali 231, resp. 93 kardinálů – jaksi zapomněli.