Články – Jan Kirschner:

Divadlo má výhodu, že se dějiny dají zahrát jinak. A tak kat Mydlář kšeft nevzal a hlavy nepadaly. O hlavu přišla jen Smrt. I při legraci tak ovšem člověku mohly vyvstat velmi vážné myšlenky," řekl ČTK Miloš Rejchrt, farář evangelického kostela U Salvátora, kde putování skončilo.

V Praze se od 17. do 19. června uskuteční mezinárodní ekumenické setkání křesťanů, pod titulem Pozvání k naději. Návštěvníky čeká pestrá programová nabídka - bohoslužby, meditace a diskuse, opera o Lutherovi, noc otevřených kostelů, desítky koncertů, přednášek a workshopu. V sobotu se uskuteční pouť "Od Salvátora k Salvátorovi" - tedy od katolického k evangelickému kostelu - s několika zastaveními na historických místech Prahy. Na jedné ze zastávek - na Staroměstském náměstí - proběhne divadlo; bude se zde konat symbolická poprava, včetně vyhnání evangelíků z českých zemí.

Jubilejní dvacátý seminář zájemců o teologii, pořádaný Institutem ekumenických studií, se uskutečnil ve dnech 27. a 28. května 2005 v Praze. Hlavním hostem byl emeritní prof. Katolické teologické fakulty v Bonnu Hans Jorissen, který přednáškou s názvem “Eucharistie svátost jednoty“ seminář zahájil. Následující den své příspěvky na téma eucharistie pronesli čeští teologové z Evangelické teologické fakulty Ivana Noble a Ondřej Kolář. Ze závěru přednášek i následné diskuze vyplynulo, že dnes jsou již překonány a setřeny rozdíly v pochopení eucharistie mezi protestanty a katolíky.

Ve veřejnoprávní televizi, a i třeba na NOVĚ, je prostor pro to, co lze nazvat misií nebo evangelizací. Jakmile si vytvoříme svoji vlastní stanici, tak si vysíláme pro sebe. To je na celém světě naprosto jednoznačně dokázáno. To se stalo všude a vždycky. Takzvané evangelizační stanice v Americe jsou revitalizační, lidé si je platí, aby v nich slyšeli to, co chtějí slyšet, a tak si přes médium potvrdili svou vlastní pravdu a důležitost. To není evangelizace, to je mediální masáž.

Nejstrašnější válka v lidských dějinách znamenala i radikální otřes v poválečné teologii. Přehodnocení pohledu vůči Židům - tzv. teologie po Osvětimi by bez hrůz koncentračních táborů zřejmě nebyla myslitelná a je ostudou, že až tato zkušenost přivedla do synagogy prvního novodobého papeže Jana Pavla II. Také tzv. nenáboženská interpretace faráře - „atentátníka“ Dietricha Bonhoeffera, by možná nebyla tak radikální bez zkušenosti války. Lze považovat odmítnutí náboženského jazyka v praxi křesťanů za vrchol nebo myšlenkovou epizodu Hitlerova vězně?