Články – Jan Kirschner:
Portréty a rozhovory
Pravda není žádná chudinka
Jan Kirschner / 5. 5. 2005
Pravda není žádná chudinka, kterou je třeba okopávat, vytahovat na světlo. Co to je za pravdu, kterou je třeba dávat do skleníčku, aby na ni nefouklo, a držet ji na sluníčku? Jde o to, že naše články a pořady postrádají základní rozměr žurnalistiky. Žurnalista se musí pořad ptát. Musí se ptát i nepříjemně, aby se dozvěděl něco opravdového, aby to nebyly jen nahrávky na smeč, jak vídáváme v těch starých filmech – „pane řediteli, bouchněte si“. Připravit to tak, aby si pán ředitel zasmečoval a vyhrál. To není žurnalistika. Církev a svět
Nesnesitelný útlak podhoubím teologie osvobození
Jan Kirschner / 26. 4. 2005Praktická víra
Teologie osvobození - jihoamerický model života církve
Jan Kirschner / 29. 3. 2005
Jan Pavel II. pomalu končí svůj pontifikát v čele římskokatolické církve. Ta je dle znalce poměrů ve Vatikánu Giancarlo Zizoli v krizi, avšak tuto krizi dlouho maskuje papežův mediální triumf. Zizola se v rozhovoru pro agenturu AFP mimo jiné kriticky vyjádřil k papežově odsouzení tzv. teologie osvobození. O teologii osvobození víme ve střední Evropě málo. Za jednoho z „vůdčích advokátů“ teologie osvobození je považován Brazilec Leonardo Boff, jemuž v roce 1985 uložil Vatikán mlčení.
Portréty a rozhovory
Žijeme v době ledové?!
Jan Kirschner / 17. 2. 2005Portréty a rozhovory
Tajemnice letuška
Jan Kirschner / 10. 2. 2005
Od října 2002 je tajemnicí Ekumenické rady církví (ERC) Jitka Krausová, která pracovala i jako letuška. Tajemník ERC koordinuje ekumenickou spolupráci členských církví i přípravu podkladů pro jednání církví se státními úřady. Podle Krausové je práce na ERC, tak jako u aerolinií či v médiích, především o lidech. Přejít na stránku:
Poslední srpnovou sobotu letošního roku se na zahradě u Smyčků v Semaníně konal Ekumenický den se společnou modlitbou, kterou jsme z nedostatku fantazie nazvali „Bohoslužba podle žen“. Snad se nám časem podaří vymyslet příhodnější název nebo ani žádné genderové označení nebude třeba. Jde o bohoslužbu s účastí členů různých církví, v jejíž přípravě mají přednostní místo ženy. 
V prvních minutách nastal chaos a šok, pak se rozhostilo hluboké ticho. Václav ležel u dveří kostela, družiníci se rozprchli a Boleslav se psychicky zhroutil. Staroslověnská legenda říká, že „zůstal jako bez duše“, „stál jako zkamenělý“, „nemohl mluvit“, „zachvátil ho strach.“ Jednalo se o posttraumatickou paralýzu – typickou reakci člověka, který neunesl vlastní čin.