Články – Jan Kirschner:
Newsletter
Redakce Magazínu ChristNet.eu musela omezit svoji činnost
Jan Kirschner / 5. 5. 2012
Provoz portálu ChristNet.eu je financován z velké části z Vašich darů, a proto, chcete-li, abychom Vám i nadále poskytovali kvalitní služby a naši nabídku i nadále rozšiřovali, podpořte prosím naši práci. Snažíme se pro Vás připravovat kvalitní aktuální zpravodajství a publicistiku. Náklady na provoz Magazínu ChristNet.eu se díky úsporným opatřením i poklesu některých odměn podařilo snížít o 10 - 15 % na cca 8000,- Kč měsíčně. Na transparentním účtu portálu je ale jen cca 2400,- Kč (stav ke 4.5.), které nepokryjí náklady spojené s fungováním webu ani za jeden měsíc. Prosíme i společnost Magni, která neplatí za dohodnutou reklamu, o vyrovnání pohledávek.
Praktická víra
Zelený čtvrtek, den připomínky poslední večeře
Jan Kirschner / 5. 4. 2012
Dnes je Zelený čtvrtek, den připomínky poslední večeře, kterou slavil Ježíš s apoštoly. V katolické tradici se přípomíná ustanovení svátosti kněžství a eucharistie - večeře Páně. Otázkou je, zda toto spojení není příliš odvážnou konstrukcí. V Novém zákoně ještě není svátost kněžství jasně vyjádřena. Ježíš si spolu s apoštoly připomínal tradiční sederovou večeři na památku vyjití z Egypta a její původní smysl přeznačil. Cesta ke svátosti kněžství byla ještě dlouhá. V evangelických sborech se o Zeleném čtvrtku čtou obyčejně pašije. Tento den Ježíšovy hostiny s učedníky na rozloučenou je ale vhodnější slavit jako Den ustanovení svaté večeře Páně.
Pražská evangelická teologická fakulta používá od svého založení v r. 1919 logo, v jehož horní polovině můžeme číst tři latinská slova: Sapere, agere, loqui - česky: „myslet, jednat, mluvit“. Historický původ tohoto hesla sahá k Janu Amosu Komenskému, poslednímu biskupu staré Jednoty bratrské. První písmena těchto latinských slov tvoří slovo „sůl“, latinsky sal. Zdá se, že fakulta v době obrovské konkurence v teologickém vzdělávání a v náročné ekonomické situaci musí uvážlivě myslet, jednat i mluvit a nabízet teologii opravdu pořádně osolenou… 
V souvislosti s nepokoji ve Šluknovském výběžku se začal používat termín „nepřizpůsobiví“, a to i v seriózních mediích. Vzniklo tak prakticky nové podstatné jméno, termín, který se spíše používá jako adjektivum - přídavné jméno a jehož “substantivizaci“ považuji za velmi nebezpečný fenomén. Velmi ošemetná je zejména generalizace jeho užití, která zavání principem kolektivní viny. Kdo jsou ti nepřizpůsobiví?
Když se dnes mluví o církvi, často zaznívají velká slova: krize, polarizace, únava nebo nedůvěra. Stačí otevřít sociální sítě pod jakýmkoli článkem o víře či společnosti a člověk snadno získá pocit, že veřejný prostor stále častěji ovládá podezřívání, ideologické zákopy a rychlé soudy. O to důležitěji dnes působí zkušenost malých komunit – míst, kde se lidé znají jménem, kde spolu nejen slaví liturgii, ale také vaří, vedou spory, odpouštějí si a učí se spolu žít.
Komise špičkových teologických expertů konečně vyjádřila to, co mnoho křesťanů vnímá a tvrdí už desítky let a o čem já jsem tady mnohokrát mluvil: když spolu žijí v lásce a ve svobodě dva dospělí lidé stejného pohlaví, tak to může být krásný a hodnotný vztah, na kterém není nic hříšného a Bůh mu s radostí žehná.