Říkává se, že velikost stromu se pozná, až když se porazí. Položen na zem, překvapí svojí velikostí. Podobně je tomu i s lidmi, kdy často až po jejich smrti je veřejnost schopna vnímat jejich velikost. Platí to i o Václavu Havlovi. Během svého prezidentského úřadu nebyl vždy celou naší veřejností vnímán kladně. Jen vzpomeňme například jeho druhou prezidentskou volbu, jaký to byl nedůstojný cirkus některých volitelů. Václav Havel takovou nepřízeň odpůrců nesl s velkou pokorou. Byla to často světová veřejnost, která si ho vážila víc, než my sami a záviděla nám ho.

Nic proti Santovi, ale my máme Ježíška. Tak začala před čtyřmi roky akce, do které se zapojily tisíce příznivců z celého světa. V roce 2008 jsme se rozhodli s partou studentů v čele s Adamem Duškem z Rokytnice v Orlických horách poprvé zorganizovat akci na záchranu českého dárkonoše Ježíška, který byl stále více vytlačován z povědomí českého národa postavičkou známou ze Spojených států Santou Clausem (Svatým Mikulášem).

Nic proti Santovi, ale my máme Ježíška. Tak začala před čtyřmi roky akce, do které se zapojily tisíce příznivců z celého světa. V roce 2008 jsme se rozhodli s partou studentů v čele s Adamem Duškem z Rokytnice v Orlických horách poprvé zorganizovat akci na záchranu českého dárkonoše Ježíška, který byl stále více vytlačován z povědomí českého národa postavičkou známou ze Spojených států Santou Clausem (Svatým Mikulášem).

Nic proti Santovi, ale my máme Ježíška. Tak začala před čtyřmi roky akce, do které se zapojily tisíce příznivců z celého světa. V roce 2008 jsme se rozhodli s partou studentů v čele s Adamem Duškem z Rokytnice v Orlických horách poprvé zorganizovat akci na záchranu českého dárkonoše Ježíška, který byl stále více vytlačován z povědomí českého národa postavičkou známou ze Spojených států Santou Clausem (Svatým Mikulášem).

Možná jste na tom lépe, než já a se mnou kdekdo: totiž ačkoliv shánění dárků jsem vždycky věnoval čas až trestuhodně krátký a pokud jsem mohl, tak jsem všechno předvánoční „gruntování“ a podobné „běsnění“ zaháněl za práh svého (našeho) bytu, přesto mi většinou zůstalo stále příliš mnoho „neodkladných“ povinností, závazků, úkolů a slibů až do vlastních vánočních svátků. Každému, kdo se vyzná v „dramaturgii“, je jasné, jak asi po takové přípravě-nepřípravě může člověk prožít „skutečnou vánoční radost a pokoj“. Nemůže. Zkrátka prožití vlastních vánoc bude takové, jaká byla adventní příprava.