Církev dnes
Akce Ptuj zahájena!
Kateřina Tetivová, Jiří Baroš , Jiří Baroš / 4. 3. 2008Kultura a recenze
O přirozenosti mlčícího vola
Kateřina Tetivová, Jiří Baroš , Jiří Baroš / 11. 10. 2007Kultura a recenze
Bůh mi dal tělo ženy a nadání k tanci
Kateřina Tetivová, Jiří Baroš , Jiří Baroš / 22. 6. 2007Kultura a recenze
Bůh nám neprovede rychlou duchovně emocionální operaci
Kateřina Tetivová, Jiří Baroš , Jiří Baroš / 29. 3. 2007Praktická víra
Podání číše studené vody jednomu z nepatrných
Kateřina Tetivová, Jiří Baroš , Jiří Baroš / 14. 3. 2007Přejít na stránku:
Článek měsíce
Antikrist Petera Thiela
Martin Bedřich / 5. 10. 2025Čekání na ortel
Kateřina TetivováRakovina jako blesk z nebe
Kateřina TetivováDiskriminace křesťanů v ČR
Kateřina Tetivová / Praktická víraPřejít na stránku:
Bankovní spojení
Podpořte nás přes transparentní účet bez poplatků: 2900316130/2010
Rubriky
- Církev a svět
- České církve
- Křesťanství v zahraničí
- Portréty a rozhovory
- Na pravou míru
- Křesťanský humor
- Teologie a duchovní texty
- Článek k zamyšlení
- Komerční prezentace
- Historie
- Archivní rubriky
- Články dle autorů

Seznamka
Za hřmění fanfár a bubnů, vstoupil 1. března do katedrály svatého Štěpána v Litoměřicích biskup Pavel Posád, nyní již světící biskup českobudějovický. Katedrála byla přeplněná stovkami lidí, které neodradil ani silný vichr, déšť a bouřka. Mnozí přijeli z Moravy a někteří i ze Slovenska. Podle různých odhadů jejich počet přesáhl tisíc. Otec biskup zdůraznil, že jde především o setkání s Božím slovem. Po bohoslužbě následovala Akce Ptuj! (Akceptuješ odchod biskupa Pavla?), organizovaná zástupci mládeže, při níž byla zasazena Posádova tůje, tzv. Ptuje - jako symbol života, růstu a dlouhověkosti.
Někdo se může podivit, co má kniha o introverzi a introvertech společného s křesťanstvím. K tomu, abychom se vzájemně milovali, nestačí jen zbožnost - musíme také poznávat typy osobností druhých lidí. Milost předpokládá přirozenost, zdůraznil významný středověký teolog Tomáš Akvinský, klasický introvert, přezdívaný spolužáky jako "mlčící vůl". Autorka knihy, původně dětská knihovnice, později psychoterapeutka, přiznává, že je sama typický introvert a ve prospěch introvertů píše.
"Toto obrovské Tělo, které se nazývá církev, s množstvím svých údů, stále potřebuje srdce kontemplativních lidí, ducha učenců, pomáhající ruku obdivuhodné matky Terezy, nohy misionářů, těla nemocných, krev mučedníků. Potřebuje ale i senzibilitu umělců."
Jsou křesťanské sbory, církve a společenství bezpečným místem, kde se lidé mohou s důvěrou otevřít druhým? Počítá se vůbec s tím, že i věřící trpí různými bolestmi a zraněními a jejich emocionální projev může mít mnoho podob, od výbuchů hněvu až k úplnému popření jakýchkoliv pocitů? Je církev schopna takové lidi přijímat a pomáhat jim v osobním růstu? A připouštíme si vůbec, že těmi zraněnými jsme my všichni? 