Chorvaté se nedávno vyslovili velkou většinou (66:34) proti redefinici manželství. Budou-li výsledky referenda respektovány, bude za manželství i nadále považován svazek mezi mužem a ženou, nikoli však svazek dvou osob stejného pohlaví. Chorvaté se tedy rozhodli pro to, co si Maďaři vtělili přímo do své nové ústavy.

Po celých třiadvacet let od „sametu“ jsem měl pocit, že český národ je morálně stále lhostejnější. Zdálo se mi, že by bylo možno oprávněně hovořit o „morálním nihilismu“. Ošklivými „květy“ tohoto nihilismu byla kupříkladu věta jednoho obviněného, leč neodsouzeného tuneláře: „Doufám, že soud bude posuzovat legalitu, nikoli morálnost mého počínání.“

Všimněte si, že v české politice – a patrně nejen v ní – platí pravidlo: Kdo vyvolá předčasné volby, ten je prohraje. Tentokrát opět sociální demokraté trvali na rozpuštění sněmovny a co nejrychlejších volbách, a opět prohráli. Nenechme se mýlit tím, že jsou nejsilnější stranou. Ve skutečnosti ztratili další voliče. Ještě před pár týdny se zdálo, že by snad spolu s komunisty mohli mít dokonce ústavní většinu; teď by nedali dohromady ani většinu prostou.

Určité překvapení přinesly snad každé volby do Poslanecké sněmovny; ovšem nepamatuji, že by při některých volbách bylo tolik neznámých, jako při těch, k nimž přistoupíme koncem tohoto měsíce. 

Nedávno založený Institut Williama Wilberforce vydal v těchto dnech knihu Libora Michálka Zničte to, nebo to zničí vás s podtitulem Modrá, nikoli zelená banka? Libor Michálek v ní líčí svůj příběh od chvíle, kdy zjistil, že na Státním fondu životního prostředí se dějí nepravosti, až po své zvolení do Senátu.