Charismatické Brno letos oslavilo desáté narozeniny. Samotná charismatická konference sice má už 27 let, ale na brněnském Výstavišti se zabydlela teprve před 10 lety. Jak ukázal čas, byla to volba neobyčejně šťastná.

Opravdu se chystá revoluce v církvi? Budou nám sloužit jáhenky? Dá se pochopit, že pro mnohé katolíky taková představa znamená šok. Už se dokonce vyskytlo přirovnání papeže Františka, který nedávno ustanovil komisi, jenž má studovat možnost znovuobnovení jáhenství pro ženy, k vůdčí osobnosti někdejší Katolické moderny, Karlu Farskému. Ten zreformoval katolickou nauku tak, až z ní nic nezbylo.

„Já, Olga Hepnarová“ - to zní skoro jako „Já jsem, který jsem“. Portrét vražedkyně, poslední popravené ženy na území tehdejšího Československa, má spirituální a existenciální rozměr. V žádném případě nejde o obhajobu masové vražedkyně, tím méně pak o portrét „zrůdy“ a „bestie“. Svým pojetím mi tak trochu připomíná výukový film z lékařské fakulty „Svět schizofrenika“: nijak nesoudí, nekomentuje, jen ukazuje, jak někdo, kdo se dostal kamsi jinam, vnímá své okolí a i nitro. Jeho realita je jiná, odlišná, a on na ni reaguje způsobem pro nás nepochopitelným, ovšem pro něho jediným možným.

Kdyby maturant měl zodpovědět otázku, k jakému žánru by zařadil film Zločin v Polné, pravděpodobně by zaváhal. Mohl by tipovat: thriller, horor, detektivka s otevřeným koncem. Já mám po zhlédnutí obou dílů jasno: je to dokument, přes svůj historický rámec nanejvýš aktuální.

Letošní advent je pro mě ve znamení světla. Nejen ze čtyř svíček adventního věnce, ale i z osmiramenného svícnu chanukija. Až doposud jsem si pletla sedmiramenný svícen zvaný menora s chanukijí. Domnívala jsem se, že je to jedno a totéž. A rozdíl mezi pojmy chanuka a chanukija jsem už vůbec neznala. Musíme ale začít „od Adama“, přesněji před Adamem.