Vážený a milý pane prezidente, paní rektorko, paní děkanko, cives academici, vážení přítomní zde, v pražské Akademické farnosti, v kostele Nejsvětějšího Salvátora, i vy, kteří nás sledujete prostřednictvím médií, dovolte mi nejprve oslovit Vás zde mezi námi, kteří jste před rokem nedaleko odsud ztratili své nejbližší a nejdražší.

Jsem opravdu rád, že se s kolegyní Tydlitátovou, jejíž hebraistické studie léta pozorně a se sympatií sleduji, zcela shodujeme nejen v názoru na zločinný útok Hamásu, ale i na nešťastnou „Valentýnskou výzvu“ z dílny Dominika Duky a spol., která mne skutečně podnítila k napsání mého článku.

Události posledních týdnů potvrzují slova papeže Františka o již probíhající třetí světové válce. Otevřela se nová fronta této války, konflikt ve Svaté zemi. Tyto události prožívám velice bolestně. Ano, v tomto konfliktu stojím na straně Izraele, ale nikoliv na straně jestřábů. 

Smrt je v posledních letech v našem světě přítomná bez krásy a poezie. Peklo i očistec se z posmrtných dálek přiblížily, vstoupily do našeho světa v podobě pandemií a válek. Úlohou křesťanů dnes není prodávat odpustky, ale vnášet do pekel našeho světa kus nebe – to znamená lásky, říká v dušičkovém kázání Tomáš Halík.

V Krakově se v těchto dnech sešlo přes tisíc delegátů Valného shromáždění Světového luterského svazu. Hlavní projev přednesl Tomáš Halík. Projev vyšel jako úvodní článek v angličtině v časopise The Tablet. Přinášíme jeho plné české znění. Halík luteránům připomněl synodální proces zahájený papežem Františkem, který má podle něj mnohem širší a hlubší význam než reforma katolické vnitřní kultury a struktur.