Není pravda, že úřední svatbu zavedli komunisté a že její znovuzavedení je proti lidským právům. Církevní svatba jako uzavření manželství platného ve státě je v českých zemích známa od tzv. tereziánských reforem. Císařovna a královna Marie-Terezie (1740-1780, *1717) a císař Josef II. (1765-1790, *1741) nařídili, aby katolická církev vedla matriky narozených, manželů a zemřelých. Církevní obřady křtu, sňatku a pohřbu byly na vedení matrik vázany. Církevní sňatek tím získal význam pro stát. Tím se měla v dědičných habsburských zemích stát církev užitečná. Na této situaci nic nezměnila ani československá republika po roce 1918. Teprve v padesatých letech 20. století bylo vedení matrik – narození, manželství a úmrtí – převedeno do správy státu, kam to také patří. Tehdejší režim však zakalil tento v podstatě správný převod matrik do státní správy kampaní proti církevním obřadům a také proti církevní svatbě.
Zuzana Roithová se mýlí, když tvrdí, že uzavírání sňatku hlavně před státním úřadem neodpovídá evropským trendům. Znám z vlastní zkušenosti situaci v sousedním Německu. Tam je pro narození, manželství a úmrtí příslušný tzv. Standesamt, česky matriční úřad. Manželství se uzavírá na tomto úřadě. V jaké formě – střízlivé nebo slavnostní – si dohodnou snoubenci se svým příslušným matričním pracovníkem. Sňatku v církevním prostředí s požehnáním a příslušnou slavností nestojí nic v cestě. Církevní sňatek je ale náboženský obřad podle konfesijních pravidel té které církve.
Poněkud jinak je tomu v těch evropských státech, které mají svoji státní církev – v Britanii a ve skandinavských zemích. Těsným spojením státu a církve tam panuje jiná situace než v Německu nebo i České republice.
Nevidím žádný důvod, proč takový způsob uzavírání manželství, jak jsem jej uvedl v německém příkladě, by nemohl být také součástí českého Občanského zákoníku. Proto nesouhlasím ani se Zuzanou Roithovou ani s Českou biskupskou konferencí, když žádají o zachování tereziánského ustanovení církevního sňatku s platností pro stát. Jako uvědomělý katolík a katolický teolog jsem pro takový státní předpis, který jasně ukazuje rozdíl mezi úředním úkonem prohlášení manželství před státním úředníkem a mezi církevním obřadem s Božím požehnáním – a v katolickém smyslu s udělením svátosti manželství.
Zuzana Roithová se mýlí, jestliže se domnívá, že občanská společnost a její instituce může občany v okamžiku uzavírání manželství poučovat o účelu a hodnotě manželství. To se musí dít před tím a není to úkol úřadu, ale vzdělávacích institucí a také – v neposlední řadě – církví a náboženských společností. Jiné aspekty navrhované novely Občanského zákoníku je nutno blíže analyzovat.
Články v rubrice Areopag vyjadřují osobní názory autora. Autor je teolog.
