S Richardem Falbrem jsem se setkal na volebním mítinku ČSSD v Písku. V době, kdy jsem spolu v ústraní hovořili, měl předseda Jiří Paroubek z pódia skopnout plato vajec. Redakce Magazínu ChristNet.eu proto bohužel nemůže přinést přímou reportáž z této mediálně vděčné kauzy. Zato však přináši názory Richarda Falbra na spolupráci odborů a církvi, některé společné cíle odborářů a křesťanů či na roli cirkví v současné české společnosti.
Jak se díváte na spolupráci křesťanů a církví s odbory?
V Evropě jde o spolupráci, která skutečně existuje a nese plody. Já sám, když jsem byl předsedou odborů, tak jsem dvakrát navštívil kardinála Vlka a jednal jsem s ním. Následně pak biskupové vydali sociální pastorační list, který se nelíbil KDU- ČSL, ale mě se líbil. Spolupráce s křesťany a s katolickou církví je nutná. Když v Evropském parlamentu hlasujeme proti některým šíleným návrhům, jako například aby se pracovalo 65 hodin týdně, tak s námi proti hlasuje polovina klubu lidovců, kde sedí přesvědčení křesťané, kteří vědí, že člověk musí mít po práci čas na odpočinek, výchovu dětí, zábavu atd. Považuji to za velmi důležíté. V řadě zemí taková spolupráce existuje a já jsem ji vždycky podporoval.
Zmínil jste západní svět. Je známo, že například v německé SPD v čelných funkcích působí řada křesťanů, třeba kandidát na kancléře, ministr Steinmeier, je aktivní reformovaný evangelík. Jak vidíte působení křesťanů v české sociální demokracii?
U nás v ČSSD je křesťanská platforma. Sám předseda Paroubek je členem Československé církve husitské. Považuji za nutné, abychom přitáhli i lidi, kteří věří, protože některé cíle, které máme, jsou společné.
Můžete zmínit některé tyto společné cíle?
Podpořil jsem například volné neděle. Už za roboty se v neděli nepracovalo. Když se navrhovala práce v neděli a o svátcích, tak s námi proti hlasovali křesťané.
Jak vidíte obecně postavení církví v současné české společnosti?
Církve jsou v současné české společnosti trochu v defenzívě, protože se stále mluví o navracení majetku a vypadá to, jako by zde nešlo o nic jiného.Ale bylo by třeba připomenout, co církve dělaly za totality, kolik lidí chodilo do kostelů, kolika lidem přinesly radost ze společenství. Nyní je tato role církví trochu upozaděná, ale je třeba, aby se znovu rozběhla.
Poslední otázka je trochu na tělo, ale kladu ji každému: Jak se díváte na osobnost Ježíše Krista?
Jako na velice inspirativní osobnost, jako na člověka, který na sebe vzal hříchy jiných. To by dnes skoro nikdo nedokázal.
