„Odevzdal jsem vám p ř e d e v š í m , co jsem sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne podle Písem.“ To je nejstručněji a nejpřesněji vyjádřená zvěst o velikonoční události.

Jak je to s násilím v Koránu? Tomuto tématu se věnoval březnový článek na stránkách britských Timesů – jeho podtitulek uvádí doslova: „Ježíš říká: milujte svoje nepřátele. Kde je zdrženlivost islámu?"

Na otázku, jak teologicky milovat církev, odpovídají teologové posledních dvou tisíc let a nezdá se, že by byli ve svém vysvětlování u konce a vždy úspěšní. Otázka, zda vůbec a jaký lze v církvi hledat a nalézat domov, vzbuzuje rozpaky, neboť nic není tak ohroženo jako slovo a společenství milujících se a respektujících se lidí.

V podstatě lze význam slova civilizace shrnout jako to, co umožňuje každodenní bezkonfliktní fungování komplexních, městských společností. Kultura pak existuje do jisté míry nezávisle vedle civilizace. Myslitelem, který toto pojetí rozpracoval a doplnil ještě o třetí stupeň - říši ducha a svobody –, byl Nikolaj Alexandrovič Berďajev.

Nejméně od roku 1576 lze hovořit o systematickém astronomickém pozorování, které probíhá pod záštitou a s podporou papežství. Jeho nemalá část se přitom pojí s prací jezuitského řádu. Jestliže bychom měli identifikovat nějakou vědní disciplínu, kterou papežství podporovalo a rozvíjelo více než jinou, pak by zřejmě astronomie zaujímala první místo, i když to pro mnohé může být (například kvůli Galileimu) poněkud překvapivé.