Dvakrát odvolaný děkan

Jaroslav Brož
Autor: Člověk a víra / Lucie Horníková

Děkan Jaroslav Brož se zapíše do dějin Katolické teologické fakulty UK kontroverzním prvenstvím – během jednoho funkčního období jej akademický senát odvolal hned dvakrát. Přesněji: senát předložil návrh, děkana odvolala rektorka. Teď podruhé.

Kdy ale Jaroslav Brož skutečně skončí v roli děkana, to v této chvíli není jasné. V současné době je na nemocenské a brání se tomu, aby mu bylo rozhodnutí doručeno.

První odvolání

Při pohledu zpět může první odvolání v lednu tohoto roku působit až banálně přímočaře. Navrhovatelé - tehdy z řad studentských senátorů - připravili návrh, děkan se k němu vyjádřil, pokusil se dalšími jednáními a kroky (např. zrušením funkce koordinátora účelově vytvořené pro Jakuba Jinka) své odvolání zvrátit, to se mu nepodařilo, senát pak odhlasoval návrh, děkan to uznal a vše vypadalo, že na KTF UK dojde k pokojnému předání děkanské funkce. V rozhovoru pro Katolické Noviny tehdy Jaroslav Brož řekl:

„Nemám žádný pocit ukřivděnosti nebo potřebu obstruovat či něco blokovat. Mám rád fakultu i univerzitu a budu nadále usilovat o spolupráci se všemi, s nimiž mě úřad pojí.“

Stejný web pak v jiné zprávě napsal: „Takhle odchází skutečná osobnost.“

Výhrůžka žalobou

Na následujícím zasedání chtěl senát vyhlásit volby nového děkana. Tehdy Brož ale náhle změnil názor a poslal senátu dopis, v němž ho žádal, aby volby pozdržel a výběr nástupce nechal až na nový senát. V opačném případě, že své odvolání napadne u soudu. Jinými slovy, že bude „obstruovat a blokovat“.
Argumentoval tím, že stávajícímu senátu skončí za pár měsíců volební období a že by bylo tedy lepší, aby volbu provedl až nový senát ustanovený v květnových volbách. Druhým argumentem bylo to, že v období mezi jeho zvolením a odvoláním došlo k personální obměně složení senátu a Brož okolnosti této změny považoval za zásadní. Měly podle něj „dopad na legitimitu celého AS KTF“.

Z vyjádření i následných kroků děkana lze usuzovat, že oba argumenty stejně jako soudní žaloba byly účelově použity k oddálení volby nového děkana. Snad s nadějí, že nový senát bude více odpovídat představám lidí z děkanova okolí.

Shodnou žádost zdůvodněnou argumentem blížících se voleb do akademického senátů zaslal i pražský arcibiskup. Jan Graubner požádal senát, aby volbu nevyhlašoval. Senát této prosbě vstříc nevyšel, Brož napadl své odvolání a Městský soud v Praze vydal předběžné opatření, kterým ho (dočasně) ponechal ve funkci. Děkan v žalobě zpochybnil zákonnost rektorčina rozhodnutí tím, že nebylo řádně odůvodněné, nebylo z něj zřejmé, na základě jakých skutečností bylo učiněno, takže je nepřezkoumatelné. Nelze vyloučit, že v tom má děkan pravdu, ostatně právě o tom má rozhodnout soud. Je tak možné, že dojde k upřesnění pravidel pro podobné situace v budoucnu. Ve věcné rovině to ale působí absurdně, rektorka sama dříve kritizovala Brože mimo jiné za zřízení nesystémové funkce koordinátora pro hospodaření, což byl také jeden z důvodů v návrhu na jeho odvolání a on sám uvedl, že žalobu podá pouze tehdy, když dojde k vyhlášení voleb.

Předběžným opatřením soudu se katolická teologická fakulta dostala do situace, s níž autoři pravidel univerzitní správy nepočítali. Dělba moci mezi děkanem, senátem a rektorkou se porušila, a děkan se stal tak svým způsobem nedotknutelným. Aspoň tak - soudíme-li podle jeho dalších kroků - pochopil situaci on sám.

Výběrová řízení

Velmi záhy po předběžném opatření soudu zveřejnila fakulta na svém webu děkanovo sdělení o dalších personálních rozhodnutích. Ta

„… směřují k odbornému a personálnímu zabezpečení některých oborů a kateder. Tato rozhodnutí reflektují i širokou diskusi, která proběhla na fakultě k jednotným tarifům, zejména obavy o zabezpečení studijního programu DEK.“

Záhy děkan vypsal postupně šest výběrových řízení. Byla značně nestandardní. Ani jedna z pozic se netýkala programu DEK, všechno to byly úvazky 0,1 (4 hodiny týdně) s termínem přihlášek 30 dnů od zveřejnění (minimální předepsaná doba), termínem nástupu o několik málo pracovních dní později, přičemž všichni z takto přijatých zaměstnanců by stihli volby nového senátu a většina z nich by do nich mohla i zasáhnout svým hlasem. Některé z pozic měly tak specifické požadavky, že bylo více méně jasné, kdo jediný je může splnit. Například kombinace požadavků

„Současný nebo bývalý vedoucí pracovník diecéze římskokatolické církve pověřený péčí o její management a ekonomii, a zároveň současný nebo bývalý vedoucí pracovník České biskupské konference, a zároveň současný nebo bývalý vedoucí pracovník charity. Výuka specializovaná na teologii manželství a rodiny. Výuka a/nebo publikace věnované pastoraci mládeže.”

pro pozici odborného lektora v oboru „management církevních organizací a teologie církevního společenství“ působila dojmem, že vychází přímo z životopisu generálního vikáře pražské arcidiecéze Jana Balíka. Nikdo jiný takovou kombinaci zkušeností nemá. Uvážíme-li navíc, že tento obor katolická teologická fakulta nemá akreditovaný a o jeho akreditaci žádný z tomu příslušných akademických orgánů nejednal, nelze se zbavit dojmu, že mělo jít o způsob, jak Balíka dostat na fakultu.

Jiná pozice - docent kanonického práva - vykazovala podobnou vlastnost. Kombinace požadavků doktorát teologie a současně doktorát kanonického práva, habilitace a praxe soudce církevního soudu, je mezi místními akademiky tak unikátní, že jí vyhovuje pouze jmenovec litoměřického biskupa, doc. Stanislav Přibyl, rektor kostela v Praze na Karlově.

Načasování výběrových řízení těsně před termínem voleb do senátu mohlo budit dojem, že jde o pokus ovlivnit jeho složení. Rektorka sice v dopise z konce března vyzvala děkana „k umírněnosti“, to mu však nezbránilo ve vypsání těchto pozic, k rektorčině výzvě uvedl, že ji „osobně neobdržel.“

Budova KTF v Thákurově ulici
Autor: Wikipedia.org / Creative commnons

V polovině dubna sepsali zaměstnanci prohlášení, v němž děkanovu personální politiku označili za „netransparentní“, a zopakovali výzvu rektorky, aby

„… do doby soudního rozhodnutí nečinil žádné zásadní kroky, jež by ovlivnily dlouhodobé směřování katolické teologické fakulty.“

Prohlášení podepsala více než polovina zaměstnanců. Vyjádření je ohleduplné, děkanova personální politika byla a je - podle mého názoru - velmi čitelná, či chcete-li transparentní. Nečíst v ní snahu ovlivnit složení senátu náborem nových hlasujících je dost obtížné.

Stejné hodnocení zaujal univerzitní senát. Přesvědčivou většinou (52-4-3) schválil návrh rektorky o zrušení výběrových řízení.

Nový senát na KTF a nová výběrová řízení

Ti, kdo se snažili oddálit volby do fakultního senátu, z výsledku mít radost nemohli. Všechna jména akademiků, kteří uspěli ve volbách do osmičlenné zaměstnanecké části senátu, najdeme pod prohlášením zaměstnanců vyjadřujících obavy z „netransparentní“ personální politiky děkana Brože. Naopak podpisy těch, kdo skončili pod čarou, na prohlášení zaměstnanců nejsou. Ve čtyřčlenné studentské části to dopadlo naopak, uspěli zpravidla ti, kdo ve své předvolební kampani deklarovali podporu děkanu Brožovi. Bylo tedy možné očekávat, že případné hlasování o jeho budoucnosti skončí v poměru 8:4 v jeho neprospěch.

Myslel jsem, že jakmile Jaroslav Brož dosáhl toho, oč usiloval, tedy, že nového děkana bude volit nový senát, tak za této situace ustoupí, uzná porážku, stáhne žalobu a nechá senát zvolit svého nástupce. Nestalo se tak.

Po volbách znovu vypsal zrušená výběrová řízení. Požadavky byly mírně upravené (např. od pozice Jana Balíka už nebyla požadovaná publikační činnost v oboru pastorace mládeže), byly uvedeny platové podmínky a úvazky se zvýšily na 0,2 (tedy den v týdnu). V červenci se tak mezi zaměstnanci Katedry filozofie a práva objevili jako noví kolegové: Jan Balík, Stanislav Přibyl a Karel Skočovský.

Nové odvolání - bezohledná revoluce?

Ještě předtím ale nový akademický senát hned na svém prvním zasedání začal řešit návrh na druhé děkanovo odvolání. Proces má několik kroků, prvním je hlasování o „přípustnosti“ návrhu, druhým samotné hlasování o „návrhu na odvolání“ a nejdůležitější poslední krok provádí rektorka, která buď návrhu vyhoví, nebo ne. Děkan přistoupil na zdržovací taktiku. První hlasování se pokusil oddálit argumentem, že nový senát je příliš nový - připomínám, že proti starému senátu měl výhradu, že je příliš starý - a zdůrazněním své „neodvolatelnosti“ odkazem na předběžné opatření soudu. Před prvním hlasováním přišel senátorům i dopis od velkého kancléře, arcibiskupa Graubnera. Ten jim mimo jiné napsal:

„Zatím jste ukázali, že jste byli strategicky připraveni na revoluci a převzetí moci, když prvním obsahem jednání je sesazení děkana značně bezohledným způsobem.“

Vzpomněl jsem si na odvolání Marka Váchy v souvislosti s akcí „Hospodin v hospodě.“ Arcibiskup tehdy ukončil Váchův malý úvazek, aniž by mu o tom řekl, a dodnes mu nesdělil žádný důvod. Je možné, že třináctistránkový materiál podrobně popisující důvody k děkanovu odvolání a zmiňující jeho selhání v manažerské roli arcibiskup vnímá jako bezohlednost a za ohleduplné by pokládal o tom všem radši nemluvit. To ano, ohleduplnější by to jistě bylo. Jenže jak jinak vyjít vstříc požadavku, aby děkanovo odvolání bylo zdůvodněné, jak se toho on sám domáhá u soudu? Možná, že ale žádnou ze sedmi oblastí, kterou materiál zmiňuje, arcibiskup nepokládá za podstatnou, ale jako důležitější vidí otázku moci. Nicméně převzetí moci po vyhraných volbách se obvykle neoznačuje termínem „revoluce“.

Senátoři oběma - děkanovi i arcibiskupovi - v zaslané odpovědi zopakovali své důvody a přistoupili ke hlasování. Na schůzi, kde tři studentští senátoři byli omluveni, dopadlo první hlasování výsledkem 8-0-1 (pro-proti-zdržel se). Návrh byl připuštěn k druhému hlasování na příští schůzi senátu.

Na to reagoval děkan tím, že se - lidově řečeno - „hodil marod.“ Poslal senátu dopis, že je v pracovní neschopnosti se žádostí, aby se druhé hlasování odložilo. Argumentoval přitom článkem z Christnetu, popisujícím podobnou situaci s nemocí jeho předchůdce Vojtěcha Novotného, kdy právě z tohoto důvodu bylo hlasování odloženo. Předsednictvo senátu pracovní neschopnost děkana vzalo na vědomí, ale upozornilo na několik nesrovnalostí. Důvěryhodnost děkanovy nemoci později zpochybnila i fotografie z poutní slavnosti z místa 50 km za Prahou, kde v době své pracovní neschopnosti sloužil mši. V době neschopnosti navíc podepsal dvě nová opatření děkana. Jedním zřídil funkci koordinátora pro věci právní a církevní a druhým podal vlastní interpretaci toho, jak vypadají záležitosti kolem kanonické mise, tedy souhlasu katolické církve s tím, že daný pracovník může na fakultě učit.

Na další schůzi senátu byli přítomní všichni senátoři a hlasování dopadlo 8-3-1. Senát řešil i dvě nová opatření děkana, jejich osud nakonec určil senát univerzity tím, že první zrušil a platnost druhého pozastavil do doby, než bude mít právní posouzení.

Obě opatření působí jako příprava na změnu složení akademického senátu. Vlastně by stačilo třem členům akademické komory zařídit odebrání (či neprodloužení) souhlasu ze strany arcibiskupství a na jejich místa v doplňujících volbách nechat zvolit vhodnější náhradníky.
To ale nevyšlo.

Posledním krokem - tedy alespoň v době psaní tohoto textu - je snaha o dosažení stejného cíle pasivně, tedy tím, že nedojde k prodloužení časově omezených smluv, které mají někteří ze zaměstnanců. Je nedobrým zvykem akademických institucí uzavírat smlouvy na dobu určitou, smlouvu na dobu neurčitou zpravidla mají až lidé s hodností docenta a profesora. Neprodloužením smlouvy někomu z akademického senátu se tak problém vyřeší snadno. Uvolněné místo senátora bude doplněno v doplňovacích volbách. (Statut KTF Čl. 6 odst. 5). Přijetím nových akademických pracovníků a odchodem těch stávajících se mění rozložení voličů. Vedoucí Katedry filosofie a práva, doc. Jakub Jinek to popisuje jasně:

„Na druhé straně bylo přijato pět nových zaměstnanců, a tím se zvrátil poměr sil…“

Jednou z možných interpretací takového výroku je potvrzení domněnky, že smyslem výběrových řízení nebylo v první řadě získat kvalitní odborníky či řešit personální problémy oboru DEK, ale že cílem bylo „zvrátit poměr sil.“

Informaci o svém konci na fakultě už dostaly místopředsedkyně senátu Barbora Šmejdová a předsedkyně odborů Michaela Falátková. Falátková sice není členkou akademického senátu, ale její možný konec na fakultě je těžké nedat do souvislosti s tím, jak důsledně a přesně v roli vedoucí odborové organizace upozorňuje na sporné kroky vedení a jak se díky tomu opakovaně dostává do potíží. Šmejdová, která ve volbách do akademického senátu získala nejvíce hlasů od zaměstnanců, na souvislost se svým koncem a s kritikou vedení sama upozorňuje. Obě ženy působí na katedře zajišťující výuku oboru Dějiny evropské kultury, která je personálně decimovaná už od výpovědi prof. Petráčka.

Druhé odvolání

Na konci července rektorka univerzity Milena Králíčková odvolala děkana podruhé.

„V pátek 25. 7. jsem se pokusila osobně předat panu děkanu Brožovi odvolání z funkce děkana KTF UK. Postupovala jsem stejně jako v případě jeho prvního odvolání, neboť pokládám za správné a čestné se v takový okamžik setkat a věci si osobně vysvětlit.“

napsala ve svém prohlášení. K osobnímu setkání a předání odvolání nedošlo. Protože je událost poměrně čerstvá, vyhnu se hodnocení toho, zda rozhodnutí zavolat záchranku v situaci, kdy nemocný člověk zamčený ve svém bytě nereaguje na zvonění, bylo či nebylo přiměřené a zda vůbec volba navštívit nemocného děkana a pokusit se mu odvolání předat byla správná.

Kořen problému

Z předešlého by se mohlo zdát, že hlavním problémem katolické teologické fakulty je děkan Jaroslav Brož. To by byl však nesprávný závěr. Vím, že se mnoho lidí Jaroslava Brože zastává, píší články či petice na jeho podporu, účastní se i různých shromáždění. Opakujícím se argumentem je tvrzení, že Jaroslav Brož je dobrý člověk, často podložené konkrétní osobní zkušeností. To vůbec nezpochybňuji, jen namítám, že položit takový argument proti kritice konkrétních sdělení, opatření, prohlášení a kroků je ve svém důsledku projevem neúcty vůči němu samotnému.

Navíc mnohá vyjádření či dokumenty, pod nimiž je uveden děkanův elektronický podpis, jsou formulovány jazykem, který Jaroslav Brož běžně nepoužívá. I když to nesnižuje jeho odpovědnost, vzniká otázka, do jaké míry se mu podařilo dobře zvolit si své rádce a do jaké míry oni ovlivňují a řídí jeho samotného. Srovnáme-li jeho předsevzetí a plány, s nimiž se ucházel o roli děkana, s výsledky po necelém roce a půl, zdá se, že spíš poskytuje prostor těm, kdo odmítají respektovat pravidla akademické samosprávy.

Je přirozené, že v rámci instituce vznikají různé tlaky a napětí mezi různými zájmy. Otázky, zda se na KTF kromě teologie má vyučovat víc filozofie a etika nebo dějiny evropské kultury či zda má vzniknout nový obor management církevních organizací nebo kdo má na fakultě být či nebýt a co se tam má učit, jsou legitimní. Lze očekávat, že lidé toho či onoho oboru budou propagovat právě ten svůj a v situaci omezených zdrojů tak činit i na úkor těch druhých. Akademická samospráva má však definované postupy a pravidla, jak takový konflikt moderovat. Obcházení a porušování těchto pravidel nevede ke „stabilizaci“, o níž opakovaně mluví děkan Brož či jeho předchůdci. Vede k tomu, že se prosadí ten, kdo pravidla dokáže lépe obejít.

Role děkana univerzitní fakulty je specifická. Není to vůdce, neomezený vládce nebo majitel firmy. Nepřísluší mu ani monarchická role, kterou v katolické církvi zastává pro svou diecézi biskup. Nemá účelově vytvářet nové struktury moci, jak to už dvakrát udělal vytvořením pozice „koordinátora“ (pro hospodaření či pro církevní záležitosti). Nemá zasahovat do složení či činnosti orgánů, které jeho moc omezují či doplňují, jak to udělal při pokusu ovlivnit volby do senátu. Nemá slibovat personální „zabezpečení studijního programu DEK“, a přitom sledovat, jak díky jeho vlastním krokům obor přichází o další a další vyučující, i o možnost přijímat nové studenty.

Podrobnější výčet dalších selhání by jen opakoval důvody pro jeho odvolání, v návrhu jsou popsány dost podrobně. Dokument je připraven pečlivě a měl by si ho přečíst hlavně ten, kdo nastoupí do děkanské role po Jaroslavu Brožovi. Zvlášť bude-li to třeba někdo, kdo byl delší dobu manažerem vrcholné církevní instituce a na fakultu přišel teprve nedávno. Pomůže mu porozumět tomu, že dobře fungující akademická samospráva se od mnoha  církevních institucí značně liší.

Autor je absolventem bakalářského studia teologie.