Seznamka
prof. Dr. Ulrich Duchrow
Autor: archiv autora
V plné duševní svěžesti a neutuchající aktivitě se dne 13. června 2025 dožil devadesáti let prof. Dr. Ulrich Duchrow, německý evangelický teolog a sociální etik, církevní a ekumenický pracovník, organizátor a aktivista.
Jeho akademické a profesní počátky spadají do šedesátých let, do doby, kdy ve společnosti rezonovaly naděje na lepší budoucnost. V Německu působilo významné studentské hnutí, v akademické sféře se prosazovala systémová kritika a tyto trendy se projevovaly i v církvích. Jedním z ohnisek kritického teologického myšlení a dialogu s jinými obory bylo (a je dosud) mezioborové Výzkumné centrum Evangelického studijního společenství (FEST) v Heidelbergu, kde Ulrich Duchrow po studiích pracoval a zároveň působil na tamní univerzitě (tam se později stal profesorem systematické teologie a sociální etiky). Věnoval se tématům jako dialog teologie a přírodních věd, dialog s marxismem (mj. navázal spolupráci s Radovanem Richtou z Československé akademie věd a jeho týmem, kterou ale ukončila invaze v srpnu 1968) a v době sílícího mírového hnutí se FEST stal prvním irenickým výzkumným institutem v Německu.
Na konci šedesátých let se zapojil do práce instituce SODEPAX, společného výboru Světové rady církví (SRC) a Vatikánu. Cílem výboru, který pracoval až do roku 1980, byla práce na společné sociální etice, vycházející z katolických sociálních encyklik a ze závěrů konference SRC Církev a společnost z roku 1966. V centru pozornosti byly otázky spravedlnosti, rozvoje a míru.
V sedmdesátých letech začal prof. Duchrow působit jako ředitel interdisciplinárního studijního oddělení Světové luterské federace (LWB). V této funkci se začal intenzívně věnovat ekonomickým otázkám v rámci studijní oblasti Mír, spravedlnost a lidská práva. Dalším z témat, kterým se věnuje až dosud, jsou rasismus a apartheid. LWB ve spolupráci s jihoafrickými církvemi označila apartheid jako neslučitelný s křesťanskou vírou, podobně se vyjádřila i SRC. Církve se staly důležitým aktérem při překonání rasistického režimu v Jižní Africe. Po celý život prof. Duchrow propojoval akademickou práci s církevním životem, aktivitami farností i regionálních církevních organizací a hledal i spolupráci s občanskými hnutími a organizacemi.
Teologicky se prof. Duchrow věnoval zejména eklesiologickým otázkám. Ptal se, jaká má být role církve v jejích rozmanitých „sociálních podobách“ ve společnosti. Vycházel při tom z kritiky Lutherovy nauky o dvou říších (bylo to téma jeho habilitace), světské a duchovní, která odděluje sféru politiky a oblast víry a církve. Podle Duchrowa je to „trik, který umožňuje ponechat církevní a politickou mocenskou sféru nedotčeny“. Jde mu o „... začlenění etických a politicko-ekonomických otázek do eklesiologie“. O teologií říká, že je buď teologií církevní (uchovávající moc církve), nebo teologií prorockou – spolupracující na proměně světa.
SRC na 6. valném shromáždění ve Vancouveru v roce 1983 vyhlásila „konciliární proces vzájemného závazku pro spravedlnost, mír a zachování stvoření“. Jako ústřední problém všech tří oblastí je tu označen stávající světový ekonomický systém. Prof. Duchrow se intenzívně zapojil do přípravy tohoto usnesení a i do následujících aktivit. Teologické jádro konciliárního procesu podle něj tvoří: „Vyznání Ježíše Krista jako života světa a křesťanský odpor proti démonickým silám smrti v rasismu, sexismu, ekonomickém vykořisťování, militarismu a zneužívání vědy a technologie.“
V roce 1985 SRC prof. Duchrowa pověřila koordinací rámcového plánu pro koncilární proces. Cílem bylo oslovit církve na všech úrovních. K účasti byly zvány i nečlenské církve a informováni byli i představitelé jiných náboženství. Na evropské úrovni se řada myšlenek konciliárního procesu promítla do závěrů 1. Evropského ekumenické shromáždění v Basileji v roce 1989. V návaznosti na toto shromáždění vznikla z iniciativy prof. Duchrowa v roce 1990 síť Kairos Europa (dodnes je čestným předsedou).
V roce 1990 se v Soulu uskutečnilo Světové shromáždění pro spravedlnost, mír a zachování stvoření jako vyvrcholení dlouholetého procesu, do kterého bylo zapojeno široké mezinárodní ekumenické společenství. V závěrech shromáždění byl formulován závazek zasazovat se o spravedlivý ekonomický řád, o společnou bezpečnost a kulturu nenásilí, pečovat o životní prostředí a odstranit rasismus a diskriminaci. V devadesátých letech prof. Duchrow tato témata dále rozvíjel na půdě Světového reformovaného svazu (WARC) v úzké spolupráci s tehdejším generálním tajemníkem, českým evangelickým teologem, prof. Milanem Opočenským.
V poslední dekádě jsou významné aktivity prof. Duchrowa a sítě Kairos zaměřené na situaci v Palestině a Izraeli. Prof. Duchrow se tématu věnuje v mezináboženském dialogu spolu s židovskými teology a těmi z řad palestinských křesťanů a muslimů. I své devadesátiny oslavil symposiem na téma „Spravedlnost pro společnou budoucnost Palestinců a Izraelců“.
Ve své poslední knize „Spravedlnost, mír a (pře)žití. Zkušenosti, zápasy a vize ve světové ekumeně.“ se ohlíží za svým celoživotním úsilím a ptá se: Co se můžeme naučit z padesáti let práce za spravedlnost, mír a (pře)žití a co můžeme v budoucnu zlepšit? Konstatuje, že navzdory částečným úspěchům popsaných snah se situace ve světě pro budoucí generace výrazně zhoršila a i ve srovnání s šedesátými nebo i devadesátými lety jsou oslabena hnutí a instituční podpora snah o pozitivní společenskou změnu.
Pro cestu změny podle něj nestačí lepší teologie a lepší společenská analýza, ale je třeba aktivizace zdola. Zastává přitom „dvojí strategii“. Je to odmítání kapitalistického politicko-ekonomického systému a současně rozvoj alternativ. Na druhé straně pak solidární propojování obětí systému, organizování protiváhy a pragmatická snaha ovlivňovat makroekonomická a politická rozhodnutí v požadovaném směru. Je přesvědčen, že „pro řešení otázek lidstva je zásadně důležité, aby se lidé na místech, kde žijí, zapojili do boje o lepší vývoj světa. Většina institucí je zapletena do mocenského systému. Pouze pokud se podaří vybudovat dostatečnou protiváhu zdola, existuje šance, že se včas podaří vyvinout alternativy k převládajícímu destruktivnímu modelu civilizace.“
Mám to štěstí, že znám nejen knižní tvorbu prof. Duchrowa, ale také se s ním už více než třicet let potkávám. Od druhé poloviny devadesátých let se Ekumenická akademie, kterou jsem tehdy vedl, zapojovala do mezinárodních ekumenických programů. Účastnili jsme se aktivit hnutí Kairos i programů Světové rady církví, na kterých se podílel, a v posledních letech se s prof. Duchrowem vídáme při setkáních diskusní skupiny Levice ve světonázorovém dialogu při Nadaci Rosy Luxemburgové (z berlínského sídla nadace pochází i připojená fotografie). Doufám, že takových příležitostí ještě bude hodně.
poznámky:
Originální název zmíněné knihy je: Gerechtigkeit, Frieden,(Über)Leben. Erfahrungen, Kämpfe und Visionen in der weltweiten Ökumene. VSA Verlag, Hamburg, 2025, 240 s. ISBN 978-3-96488-240-0
O souvislostech radikálních ekumenických postojů jsem psal v Listech 4/2021 http://archiv.listy.cz/archiv.php?cislo=214&clanek=042117
