Seznamka
Ježíš a Samařanka
Autor: www.evangelie-et-peinture.org/ / Berna Lopez
Na dnešní ekumenické bohoslužbě jsme slyšeli dva úryvky z Písma, v nichž vystupují ženy: Judit a Samařanka. Mezi těmito ženami je propastný rozdíl. Judit, žena vážená, obklopená bohatstvím a služebnictvem, samostatná a sebevědomá, až úzkostlivě ctnostná a krásná tak, že mužům se při pohledu na ni tají dech. Samařanka, žena na okraji společnosti, čtyřikrát nebo pětkrát rozvedená a zase vdaná, nevážená, pohrdaná, všichni si na ni ukazují prstem.
V obou příbězích je klíčovým pojmem voda. Obyvatelé Betulie jsou sužovaní nedostatkem vody. Jejich město oblehlo Holofernovo vojsko a odřízlo je od pramene. Lidé ve městě padají žízní. Ztrácejí naději a sami naléhají na předáky města, aby město vydali nepřátelům; je pro ně přijatelnější žít v otroctví, než vidět děti umírat. Oziáš, starosta města, jim přitakává a odpovídá racionální úvahou: Vydržme ještě pět dní.
Samařanka se vydává pro vodu v době nejvyššího denního úpalu. Chce se vyhnout posměšným pohledům a doufá, že u studny nikdo nebude. Přišla pro vodu, ale vrací se bez ní. Setkala se u studny s Ježíšem a uslyšela od něho tak mimořádné a překvapivé slovo o živé vodě, že zapomněla na žízeň, nechala u studny i džbán a vběhla do města, aby všichni slyšeli to, co ona. Nemůže si to nechat pro sebe. Její dosavadní obraz Boha se hroutí a je nahrazen obrazem neznámým a novým.
Oziáš, Chabris a Charmis, předáci města Betulie, uvažují racionálně. Městu dochází voda a vzdorovat se nedá do nekonečna. Ještě pět dní a přestanou věřit v Boží moc. Judit jim boří jejich obraz Boha, poněkud obchodnický a lidsky vypočítavý (byť pochopitelný). Domnívají se, že smí Bohu určit hranice, stanovit lhůtu, podmínku, za které je pro ně ještě důvěryhodný. Judit takové myšlení odmítá a upozorňuje, že důvěru v Boha smíme mít stále – i ve smrti. Její víra ovšem není pasivní. Vede ji k aktivitě, kdy využije svých ženských dovedností a dovede celé město k záchraně.
Judit si vytyčila velmi úzké a nebezpečné hranice. Mohla jednoduše využít nejstaršího ženského řemesla, dostat Holoferna do postele, opít ho vínem, mocí a krásou a bez obav zneškodnit. Svědomí by jí všechno omluvilo, vždyť jde o záchranu celého města! Ale Judit se spolehla na to, že se její mise podaří i bez toho, že by překročila hranice přísné morálky. A pokud ne, je připravená zemřít.
Samařská žena si s morálkou hlavu nelámala. Střídá muže jako ponožky. Když už jednou přišla o čest, je jí všechno jedno. Zachovala si ale smysl pro pravdu a nepřestala Boha hledat.
Obě ženy nacházejí cíl, k němuž směřují. První přímo, druhá oklikou. Žena ctnostná i žena beze cti. Žena krásná i žena, o jejíž kráse můžeme mít pochybnosti. Žena obklopená bohatstvím i žena, která sama musí chodit v horku pro vodu. Obě si zachovaly touhu po Bohu a po pravdě a nutně musely mít v hlavě tisíc otázek.
Taky máme v hlavě tisíc otázek a pravděpodobně nacházíme velmi málo odpovědí. Žijeme v nebezpečné době bezprecedentní změny geopolitické situace, kdy je možné reálně počítat úplně se vším. Třeba i s tím, že jeden ze dvou narcistických samolibých světových vládců spustí jadernou katastrofu. Nemůžeme si namlouvat, že to nejhorší nás mine. Naléhavě hledáme odpovědi na své otázky a ty nepřicházejí. Odpovědi, s nimiž jsme se ještě donedávna mohli spokojit, jsou už dnes nedostatečné. Naše touha najít odpovědi na palčivé otázky je jako žízeň – a živá voda nepřichází.
Stojíme před volbou: Buď se spokojíme s Bohem-obchodníkem a s laciným ujištěním, že Boží pomoc (bez našeho přičinění) přijde, nebo přijmeme obraz Boha, který našich tisíc otázek nechává bez odpovědi. Buď věříme v boha, který má na všechno odpověď a dokonale nás uklidní (třeba tím, že se pomodlíme exorcismus a problém samolibého diktátora zmizí; nebo že Panna Maria v Medjugorje slíbila, že této válce se jaderná katastrofa vyhne.) Takový bůh ale za naši víru nestojí.
Nebo uvěříme v Boha, který sice na naše otázky zdánlivě neodpovídá, ale přesto je skutečný.
Uvedený text je promluvou na biblické texty Judit 8,9-17 a Jan 4,5-19, které byly vybrány pro ekumenickou bohoslužbu v Semaníně 30. 8. 2025.
