Bývalý generální vikář Jan Balík
Autor: Člověk a víra / Martina Řehořová
V úterý 16. června 2026 zveřejnil investigativní novinář Janek Kroupa na webu Seznam Zprávy článek o případu „duchovního z arcibiskupství“. Popsal v něm svědectví bývalé vedoucí pracovnice pražského arcibiskupství o brutálním sexuálním násilí, které se podle její výpovědi odehrávalo v prostorách této instituce. Žena za pachatele označila svého tehdejšího nadřízeného, bývalého výkonného ředitele arcibiskupství, jáhna Antonína Jurigu. Článek doprovází podcast.
Juriga je podle Kroupova článku předmětem policejního vyšetřování, které – alespoň podle vyznění článku – příliš nepostupuje, a to nejen kvůli jeho dlouhodobému pobytu ve Španělsku. Bude-li obviněn a obžalován, o jeho vině rozhodne soud.
Bývalý hlavní správce církevního majetku arcibiskupství Juriga byl v organizační struktuře zařazen pod generálního vikáře pro správu a organizaci arcidiecéze Jana Balíka. Kroupa Balíka požádal o vyjádření. Ten odpověděl SMS zprávou: „Již nejsem statutár arcibiskupství, a tedy nejsem oprávněn hovořit o záležitostech spojených s arcibiskupstvím. Děkuji za pochopení.“
Balíkovo vyjádření, publikované 17. června 2026 na webu Katolických novin, je proto překvapivé: vyjadřuje se totiž právě k záležitostem, které s arcibiskupstvím bezesporu spojené jsou.
Při letmém čtení působí jeho vyjádření rozhodně: dozvěděl jsem se, okamžitě jsem jednal, informoval jsem policii, zajistil jsem odchod, ukončil jsem pracovní vztah, inicioval jsem církevní proces. Při podrobnějším čtení však text přináší více otázek než odpovědí. Balíkovo prohlášení přímo reaguje na Kroupovu reportáž. Stačí proto položit oba texty vedle sebe.
„V den, kdy jsem se o jednání výkonného ředitele vůči jeho podřízené od ní dozvěděl…,“ začíná Balík své prohlášení. Kroupova reportáž popisuje situaci, kdy poškozená po dlouhodobém sexuálním násilí zkolabovala – před generálním vikářem Balíkem. Balík ji poslal na psychiatrii a Juriga ji tam odvezl. Není však jasné, zda se Balík o příčinách jejího stavu dozvěděl už při jejím zhroucení, nebo až později.
Kroupa uvádí, že poškozená Balíkovi svou situaci popsala detailně. Balík poté informoval arcibiskupa Graubnera a okamžitě „ukončil [Jurigův] pracovní vztah k Arcibiskupství a informoval Policii ČR“. Jestliže znal závažnost jejího sdělení, proč byl pracovní poměr ukončen dohodou z organizačních důvodů, která zakládala nárok na odstupné?
Výše vyplacené částky vyvolává další otázky. Kroupa uvádí odstupné ve výši dvou milionů korun. Balík konkrétní částku nerozporuje a omezuje se na tvrzení, že šlo o „odstupné dle zákona“. Nevysvětluje však, jak byla částka vypočtena, jaký násobek výdělku představovala a zda zahrnovala i další smluvní plnění.
Také tvrzení o církevním procesu je příliš neurčité. Balík mluví o procesu, který vedl k Jurigově suspenzi. Kroupa naproti tomu uvádí, že proces laicizace nebyl v roce 2022 zahájen a začal až o dva roky později v souvislosti s Jurigovým rozvodem. Nemusí však jít o totožná řízení, takže přímý rozpor zatím nelze tvrdit. Balík by proto měl uvést, jaké řízení v roce 2022 inicioval, čeho se týkalo a kdy a jak vedlo k Jurigově suspenzi.
Nejproblematičtější je však závěr Balíkova vyjádření. Balík tvrdí, že „bývalý ředitel obdržel odstupné dle zákona“, a pokračuje: „Ze zpětného pohledu je jasné, že k vyplacení odstupného by nedošlo, kdybychom si v té době byli vědomi povahy a rozsahu jeho děsivého jednání.“ Balík však nevysvětluje, které konkrétní informace mu v roce 2022 chyběly.
Tvrdí-li, že se o jednání vůči zaměstnankyni dozvěděl přímo od ní a ještě téhož dne kvůli němu ukončil Jurigovo působení na arcibiskupství, musel je už tehdy považovat za mimořádně závažné. Jestliže současně tvrdí, že neznal „povahu a rozsah“ tohoto jednání, měl by jasně říci, co mu zaměstnankyně sdělila a co se dozvěděl až později.
Tuto mezeru Balík zakrývá výrazy jako „okamžitě“, „dle zákona“ a „církevní proces“. Působí rozhodně, ale nenahrazují konkrétní odpovědi: co věděl, co oznámil policii, proč Juriga odešel dohodou s vysokým odstupným a jaký církevní proces byl skutečně zahájen.
Nejde o předjímání Jurigovy trestní viny, ale o odpovědnost tehdejšího vedení arcibiskupství. To podle vlastních slov vědělo dost na jeho okamžité odstranění, ale údajně ne dost na to, aby mu nevyplatilo vysoké odstupné. Buď znalo závažnost situace, a přesto zvolilo diskrétní odchod s finančním plněním, nebo ji neznalo – a Balíkův obraz rozhodného zásahu je zavádějící.
Způsob Jurigova odchodu proto vyvolává dojem, že cílem nebylo věc objasnit, ale uzavřít ji uvnitř instituce. Stejně působí i Balíkovo včerejší prohlášení: místo odpovědí nabízí neurčité formulace a sebeobhajobu. Balíkova obhajoba tak nepůsobí jako pokus minulost objasnit, ale jako druhý pokus ji zakrýt.
