Články – Jaromír Matěna:

Nechci bourat dosavadní způsob života církve těm, kterým vyhovuje. Chtěl jsem jen upozornit, že přináší problémy, které v jeho rámci nejsou podle mne vůbec řešitelné. A proto bych uvítal, kdyby se začalo hovořit a přemýšlet o možnosti jiného “axiomatického modelu církve”.

Je možné strčit hlavu do písku a počkat pár desítek let, ono se to nějak vyvrbí. Je možné se pokusit restaurovat „staré zlaté časy“. Je možné najít viníky a svést vše na ně. Je možné poukázat na svatost církve a označit každého...

Na Diskuzích ChristNet.eu se objevilo nové diskusní téma s názvem Máme ve farnosti problém. Je to docela exemplární čtení. Zoufalý farník v něm popisuje neutěšenou situaci ve vlastní farnosti, předkládá toto téma k diskusi a prosí o radu či pomoc.

Čím dál víc mi připadá, že se církev děje jinde: V rodinách, které jsou spíše na okraji skutečného zájmu oficiálních představitelů církve, ač říkají něco jiného. (Byl jsem svědkem, jak šéfredaktorka diecézního časopisu chtěla nabídnout jako odměnu pro vítěze celoroční soutěže jedné rodině týdenní rekreaci. Nešlo to. Jedné jediné rodině za rok!)

Je zajímavé a podle mne příznačné, jak vznikají důležité věci v církvi. Názornou ukázkou je např. vytváření materiálů pro sněmovní kroužky. Vznikají ve spěchu (teď už asi méně), nekoncepčně, rozhodně se na nich nepodílejí ti nejlepší odborníci. (Osobně za tím čtu neúctu k těm několika tisícům lidí, kteří se jimi budou celý rok zabývat.)