Články – Lenka Kateřina Tetivová:

Někdo se může podivit, co má kniha o introverzi a introvertech společného s křesťanstvím. K tomu, abychom se vzájemně milovali, nestačí jen zbožnost - musíme také poznávat typy osobností druhých lidí. Milost předpokládá přirozenost, zdůraznil významný středověký teolog Tomáš Akvinský, klasický introvert, přezdívaný spolužáky jako "mlčící vůl". Autorka knihy, původně dětská knihovnice, později psychoterapeutka, přiznává, že je sama typický introvert a ve prospěch introvertů píše.

"Toto obrovské Tělo, které se nazývá církev, s množstvím svých údů, stále potřebuje srdce kontemplativních lidí, ducha učenců, pomáhající ruku obdivuhodné matky Terezy, nohy misionářů, těla nemocných, krev mučedníků. Potřebuje ale i senzibilitu umělců."

Jsou křesťanské sbory, církve a společenství bezpečným místem, kde se lidé mohou s důvěrou otevřít druhým? Počítá se vůbec s tím, že i věřící trpí různými bolestmi a zraněními a jejich emocionální projev může mít mnoho podob, od výbuchů hněvu až k úplnému popření jakýchkoliv pocitů? Je církev schopna takové lidi přijímat a pomáhat jim v osobním růstu? A připouštíme si vůbec, že těmi zraněnými jsme my všichni?

Tak závažné téma nelze odbýt jen údaji ze statistiky, kdo a kdy nejčastěji páchá sebevraždu, uvedením několika technik provedení a závěrečným konstatováním, že život je posvátný. To si jistě uvědomuje každý zdravý a vyrovnaný člověk, nebo to aspoň podvědomě tuší, včetně nevěřících. O dobrovolném odchodu ze světa jistě nepřemýšlí někdo, kdo se cítí subjektivně dobře, má uspokojivé mezilidské vztahy a řeší jen každodenní drobné starosti.

P. Vít Zatloukal mi vytýká, že nevycházím z "průkazných a doložitelných údajů "a" zákonů logiky", ale jen z osobní zkušenosti. Myslím, že pro každého normálního člověka je jeho osobní zkušenost důležitější než nějaké údaje kdesi na papíře. A pokud se někomu zdá, že ignoruji zákony logiky, možná to bude tím, že mám prostě jiný názor a odlišné zkušenosti než on.  Moje konverze před více jak dvaceti lety nezačala setkáním s knězem nebo nějakým věřícím, ale setkáním se samým Bohem. Po křtu jsem se musela roky protloukat sama, bez zázemí, bez společenství a bez duchovní opory. Když mě náhle jako blesk z nebe postihla onkologická diagnóza, několik kněží v mém okolí se mnou přerušilo komunikaci. ...