Články – Václav Vacek:

Prý narůstá počet dospělých katechumenů… Hlavně aby se pokřtěným v církvi líbilo.
Vloni jsem byl požádán jednou pražskou farností o přednášku na Noci kostelů. Místní lidé vše výborně přichystali. Po přednášce jsem se ptal: „Jak jste prožili Velikonoce? Jak snášíte slova velkopátečního čtení z Izaiáše z našeho lekcionáře: ‚Hospodinu se zalíbilo zdrtit svého služebníka utrpením’? A jak snášíte slova velikonočního chvalozpěvu: ’Ó, šťastná vina… Vpravdě nezbytný byl hřích Adamův‘?“

Po Františkově smrti se mnoho lidí veze na vlně jeho popularity, od biskupů až po politiky. Ale mě zajímá, co jsme kdo od něj přejali. Pro mě jsou největším osobnostmi 20. století M. Gándhí a Jan XXIII. V naší době František a prezident Zelenskyj.

Ve sporu o způsob sloužení mše chci obhájit Ježíšovo geniální uspořádání jeho hostiny. Nic jí nechybí a nic z ní nemáme ubírat.

V církvi máme mnoho svatých, které jsme sami umučili. Ničíme své nejlepší lidi. I ve 20. století byly v církvi pronásledovány desítky skvělých teologů. Nesnášíme-li ty, kteří nás převyšují a mluví o Bohu jinak než my, nejsme učedníci Ježíše.

Na poutích do Osvětimi se pokaždé ptám: „Myslíte si, že by se něco podobného mohlo opakovat?“ – „To si nedovedeme představit,“ odpovídají poutníci. – Říkám: „Nikdo a nikdy si takovou hrůzu nedovedl představit, a přesto se stala. Podobné katastrofě musíme za každou cenu zabránit.“