Když jsem záhy po studiu začínal dělat náhradní rodinnou péči - adopce, pěstounství, hostitelství - pomalu mi začalo docházet, jak mocně ničí psychiku člověka nedobrovolná neplodnost. Ve škole jsme se o tom nic neučili, takže jsem to začal pomalu objevovat u svých klientů.

Odhalených skandálů katolických kněží, kteří zneužívali svého postavení a nezvládali svou sexualitu, jako by nemělo konce. Ale ani pastoři a faráři protestantských církví nejsou vůči nezvládnuté sexualitě imunní. Jak zvládat sexuální pokušení, které začíná církevnímu služebníku přerůstat přes hlavu, co doporučit a jak čelit selhání, které se stane, a vyvarovat se tak pokrytectví?

Různé romány o Ježíšovi často velmi volně zacházejí s informacemi z evangelií. To samozřejmě mohou, ale musíme pak počítat s tím, že jsou to romány o někom jiném než o historickém Ježíši. To se týká též dnes tak populární otázky osudové ženy Ježíše. Úkolem náboženské psychologie je pochopit skutečné osoby a vlivy, které formovaly historického Ježíše.

Eucharistie je těžko pochopitelný obyčej křesťanů. Dříve, u starověkých Římanů a u Židů, vyvolávala ještě představy kanibalismu. Ta vycházela z toho, jak eucharistii interpretovali sami křesťané, totiž že proměněný chléb a víno jsou živým tělem a krví Ježíše. Jestliže byla nepochopitelná pro Římany, tím spíš bude nepochopitelná pro dnešního člověka - ať je věřící či ne. Jak ale uvažoval sám Ježíš? Proč ustanovil eucharistii jako centrální svátost křesťanství?

Není mnoho stimulů, které by dokázaly motivovat Klimeše k tomu, aby se naučil hebrejská písmenka. Nicméně narazil jsem na knihu francouzského teologa Tresmontanta, která mě vyvedla z omylu. Tresmontant tvrdí a podle mě přesvědčivě obhajuje myšlenku, že evangelia nebyla původně napsaná řecky, ale to, co máme, je dost kostrbatý překlad z hebrejských originálů, které se ztratily.