Na jednu stranu se pomlka od poslední salvátorské umělecké intervence – tři roky – zdá malá. Na druhou stranu je docela velká, ba podstatná. A o tom bych vám rád řekl pár slov.

„Rytířský“ postoj zahrnuje – pokud nelze jinak – i jasné veřejné slovo k aktuálnímu dění a opakované osobní setkání, když se něco stane. Ne však otloukání kotníků ohnutou násadou z dálky, jinotaje mezi řádky a zdánlivou nadstranickost, jak se aktuálně hodí.

Prof. Eberhard Tiefensee  je filozof a katolický teolog. Je předním německým odborníkem na filozofii náboženství v sekulární a postsekulární společnosti. Jeho dlouhodobý zájem představuje tzv. homo areligiosus, tedy nábožensky indiferentní člověk, pro kterého už náboženství nepředstavuje ani onu znepokojující otázku, jak tomu bylo ještě v nedávné minulosti. O něm pojednává následující rozhovor.

Objevil se nám tu v českém prostředí najednou jakýsi vnitrocírkevní spor, kulturní válka mezi dvěma pojetími katolicismu. Spor mezi z ciziny importovaným apokalyptickým buď-a-nebo-katolicismem (pozor: oxymóron!) a tradičním českým zvěřinovským nejen-ale-i-katolicismem. Jde tedy o spor o povahu a také styl katolicity.

Druhá beletristická kniha katolického kněze Štěpána Smolena se představuje jako cestopis. Vnější rámec tvoří pěší pouť, kdy se autor ještě jako kandidát bohosloví vydal za sv. Terezií z Litoměřic až do Lisieux. Půjčil jsem si knihu v sakristii kostela Nejsvětějšího Salvátora. Autora navíc letmo znám, kdysi do tohoto kostela pravidelně chodil.