Text P. Peter-Hans Kolvenbacha, generálního představeného Tovaryšstva Ježíšova, psaný pro rubriku Cose dette e ridette (Řečené věci a znovu opakované) italského programu RaVat Pagine e fogli (Strany a listy) Křesťanské antologie, připravovaného Fabiem Badalassim, které jsou vysílány v měsíci červenci (31. 7. je liturgický svátek sv. Ignáce z Loyoly).

Okurková sezona je pro novináře každý rok noční můra. Musí najít chlup na holé dlani. Tomu se hodně podobá poprask v českém tisku kolem zprávy, že smíšená židovsko-katolická komise zastavila své práce, protože prý Vatikán odmítá přístup do tajného archivu.

Mám za to, že největší problém dnešní doby, který se odráží i ve filmech, je stejný jako problém třicátníků a čtyřicátníků, tj. lidí ve středním produktivním věku. Jsou to pocity prázdna, které se objeví po odpoutání se od vlivu rodičů, po vyřešení základních existenciálních otázek z dob adolescenci či rané dospělosti, po zboření většiny tabu, které je dřív svazovala.

Nevykonávají-li zrovna poutníci z Dagestánu jednu z pěti denních islámských modliteb, pak zcela jistě smlouvají s nějakým zákazníkem o ceně kavkazského koberce, medu či ruského vojenského materiálu.

Se zájmem jsem si přečetl osobní zkušenost Jaromíra Matěny a musím říci, že mi to vyvolalo řadu asociací z mého vlastního života. Je fakt, že podobně zklamaných lidí, kteří zažili v církvi hodně bolesti je mezi námi hodně. Podle míry tohoto zklamání se někteří jen stáhnou z veřejného církevního života, jiní pociťují křivdu déle, jiní opouštějí církev natrvalo.