Články – Marie Kolářová:

V debatách na sociálních sítích jsem zaregistrovala chybějící povědomí o mučednicích, řeholních sestrách i laičkách, které byly před smrtí znásilněny a později byly blahořečené, případně, u kterých proces blahořečení probíhá či se připravuje. Vybrala jsem proto několik příběhů, s kterými bych ráda seznámila čtenáře.

"Rozhodnutí ke kněžské službě ve mně začínalo zrát asi ve třetím ročníku fakulty. Zní to úsměvně, ale byla jsem ve svých třiadvaceti letech již zcela zapálena pro práci duchovní," říká v rozhovoru pro magazin Christnet farářka Církve československé husitské Hana Tonzarová, který jsme vedli o všeobecném a svátostném kněžství, službě, klerikalismu nebo válce na Ukrajině.

Vasyl Slivocký, řeckokatolický kněz, působí v Praze již řadu let. Loňského roku byl jmenován generálním vikářem. Narodil se v Rakovci nedaleko od Ivano-Frankivska, historického města na západní Ukrajině. Do konce března sloužil též jako nemocniční kaplan ve Fakultní nemocnici na Vinohradech. Vzhledem k napadení jeho rodné země a zajišťování pomoci mu přestal zbývat čas na službu kaplana. V rozhovoru pro magazín Christnet hovoří o aktuální válečné situaci nebo o víře v Rusku i na Ukrajině.

Ujgurka Gülbahar Haitiwaji původně zamýšlela zveřejnit svůj příběh pod pseudonymem. Váhala, protože si uvědomovala přesvědčivost autentického svědectví s odkrytou identitou, na druhé straně po všem, co prožila, se obávala msty ze strany čínských úřadů. Gülbahar patří velký dík a obdiv za odvahu, se kterou odhalila praktiky v táborech.