Doba postní byla uvedena formulí: Prach jsi a v prach se obrátíš. Popel je brán jako symbol pomíjivosti lidského bytí. V postním období přichází na mysl jedna z proseb k Duchu svatému: sine tuo numine nihil est in homine, nihil est innoxium – člověk bez tvé pomoci slábne a je bez moci, vše mu může ublížit.

Pro diskusi o vztahu naší společnosti k islámu je svým způsobem charakteristické zdůrazňování speciálních požadavků, které muslimové mají. V tomto příspěvku se nechci zamýšlet nad vhodností či oprávněností těchto požadavků, ale nad tím, jaké závěry z prezentace těchto požadavků vyvozujeme. A zda to nejsme v prvé řadě my, kdo se domáháme výjimek pro nás samé.

Když se Tomáš Halík pro svůj článek v Lidovkách Já nejsem Charlie. Ke svobodě patří zodpovědnost stal terčem dosti tvrdé kritiky, začal jsem se tímto tématem zabývat. Tedy ne tím, jestli je možno kvůli napadání náboženství vraždit. To je mimo diskusi. Ale o to teď nejde. Symboly jsou vždycky víceznačné.

Téměř před půl stoletím napsal spisovatel Miloš Dvořák útěšnou úvahu o Inflaci slova v našem věku a prorocky předznamenal to, co se mělo stát a stalo i naším osudem.

Být zde společně v České republice, ve středu Evropy, je velká radost. Už jednou jsme tu evropské setkání měli: v roce 1990, rok po nezapomenutelné sametové revoluci.