Životně důležitým prvkem církevního života je, aby člověk co nejméně bránil Bohu být přítomen uprostřed jakéhokoliv společenství. Nic neumí postavit Bohu vysoké bariéry jako člověk, který se rozhodl – často na pozadí vzletných slov –, že lidé potřebují pouze lidskou moudrost a kázání a katecheze a nekonečné salvy umravňování.

Na YouTube Marka Drábka bylo nedávno zveřejněno svědectví ženy, kterou sexuálně zneužíval katolický kněz. Ten po ní zároveň chtěl, aby se u něj z toho hříchu zpovídala.  Žena tím velmi trpěla, a tak hledala pomoc u jiných kněží. Opakovaně se stalo, že jí kněz buď nevěřil, nebo jí říkal, že za to musí Pána odprosit, nebo po ní chtěl, ať se tomu sama vzepře.

Právě probíhající ruská útočná válka na Ukrajině ovlivňuje všednodenní život i těch z nás, kteří žijeme daleko od míst, která připomínají bojiště druhé světové války. 

Jmenování Jana Graubnera pražským arcibiskupem s sebou přináší více otázek než odpovědí. Je zřejmé, že nejde o řešení nikterak dlouhodobé a je do značné míry překvapivé. Někteří komentátoři říkají, že si tím „kupujeme čas“, ale domnívám se, že tento způsob volby ukazuje, že musíme nově a hlouběji promýšlet službu biskupa.

Je potřeba si na prvním místě uvědomit, že "bezbožník" či svévolník neoznačuje nekonfesního člověka, tak jak tyto kategorie chápeme dnes. Události dnešních dní, kdy skutečně účinná pomoc přichází od lidí zcela nekonfesních, poskytuje nám, křesťanům, významnou zpětnou vazbu.