Jak vůbec rozumíme pojmu advent – příchod? Je to jen očekávání? Nebo také putování? Když čekáme vzácného hosta, zpravidla mu i vycházíme naproti. Celý náš život je vlastně advent, očekávání i putování. A celá historie světa je jeden jediný advent. Vždyť celý vesmír směřuje k vrcholu pomyslného kuželu, k bodu, který Teilhard de Chardin nazývá Omega.

Prý jsme ve světě pokládáni za zemi jedinečného druhu humoru. Je to možné, televizní zábava dávno vytlačila pořady, které měly diváka poučit a povzdělat. 

Stojím před bazilikou Santa Maria Maggiore v Tridentu. Náměstí téhož jména je skoro prázdné. Asi za půl hodiny začne odpolední riposo. Někdo se chystá domů k obědu, jiný zajde do restaurace, sám nebo s přáteli.

„Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci,“ říká Kristus na adresu duchovních vůdců své doby. A do srdce kdysi pokřtěných národů tak vnáší trvalý neklid: Neslouží moc, a zejména moc duchovní, pokrytecky jen sama sobě? Nevisí i nad námi Boží soud?

„Oba dva byli nazí, člověk i jeho žena, ale nestyděli se.“ Tak čteme ve druhé kapitole knihy Genesis. Tušíme, že přirozená krása nahoty nějak souvisí s celou šíří a hloubkou duchovního rozměru lidské bytosti.