Máme u nás demokracii od Rakousko-Uherska, ale čeští občané dodnes nepochopili, co to je. A tak nechodí volit, ani do europarlamentu.

To, co mi na dnešní společnosti stále více vadí, je rostoucí hrubost. Začíná už u náctiletých dětí. Dodnes těžce rozdýchávám demonstrativní zásah Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) na úřadu vlády a dalších místech.

Když se na různých skautských kurzech ptám účastníků, co je podle nich tím, na čem většině ostatních lidí u nás dneska záleží nejvíc, pravidelně nejdřív uvedou, že jsou to peníze. Přitom všechny výzkumy za posledních 25 let ukazují něco úplně jiného: že minimálně pro 90 % lidí je nejdůležitější mít dobrou rodinu, dobré přátele, žít v hezkých vztazích a zdravém životním prostředí.

Četl jsem v novinách, že více než polovině zemřelých v Praze nikdo nezařídí žádné rozloučení. Je to důsledek vytěsňování reality smrti za hranice našeho vědomí.

Je škoda, pokud na sebe věřící a ateisté vzájemně nahlíží jako na protivníky stojící na opačné straně barikády. Jakkoli je takový pohled pochopitelný, při hlubším prozkoumání vyjde najevo jeho povrchnost.