Křesťanský rok začíná tradičně adventem. Je tu začátek díla spásy, Boží cesta za člověkem zaznamenaná v židovské Bibli a očekávání budoucího věku. Nový věk však ještě není naplněním všech těchto očekávání.

Jen málokterý myslitel ovlivnil náboženské i intelektuální klima dvacátého století tak významným způsobem, jako právě jezuita Pierre Teilhard de Chardin, kterého lze bez nadsázky označit za vánočního teologa.

Kardinál Ravasi nás při své návštěvě vyzval, abychom si kladli otázky. Ptejme se, kde jsme a kam jako společnost po široké normalizační cestě směřujeme. Statistika za úbytek katolicity v naší zemi nemůže. Můžeme si za to částečně sami.

Letos se mi advent připomněl s velikým předstihem: už v posledních srpnových dnech, kdy se u nás v Jednotě objevily vánoční kolekce. Zůstala jsem zírat. A nejen já, ale i mnozí další.

Církve a náboženské společnosti na konci minulého roku vyhrály fakticky bez boje. To nejhorší za ně vybojovali politici, kteří samozřejmě v další volební bitvě prohráli. Jistě, nejenom pro svou ochotu dovést více než dvacetiletou kauzu do konce, byly k volební prohře i další důvody... Přesto se příběh církevního majetku táhne dále. Dnes prohrávají církve. Opět bez boje.