Tento článek by možná mohl být jen komentářem k srpnovému článku právničky paní Marie Kolářové. Přesto si ho dovolím napsat jako samostatný příspěvek, protože chce nasvětlit otázku nepřípustnosti trestu smrti z poněkud jiného úhlu.

Zjednodušuji pro tento článek slovo postmoderna na označení ještě mladého 21. století, ve kterém běžný Euroobčan prožívá jakési zklamání z moderny minulých století, kdy mu byly slibovány různými ideologiemi ráje na zemi, které přijdou, pokud se člověk osvobodí od nějakých božských mýtů a postaví se pouze na „své nohy“.

V noci po slavnosti Zjevení Páně roku 2011 zemřel v Liberecké nemocnici jeden z mála kněží, kteří významně zasáhli do církevních dějin poslední generace. Pokud se bude někdo zajímat o to, odkud do malých českých poměrů zavála myšlenka církevního sněmu, dostane se k P. Milošovi Rabanovi. Pokud se někdo podívá na počátky tzv. Husovské komise, dostane se k P. Milošovi Rabanovi. Pokud se někdo dostane do České společnosti pro katolickou teologii, zjistí, že na jejím počátku stál také P. Miloš Raban.

Evropským hlavním městem kultury není prastará Konstantinopol s císařským velechrámem Hagia Sofia ze 4. století, se svými nádhernými ortodoxními chrámy, byzantskými paláci a výstavními náměstími, svědčící o bohaté církevní kultuře od 4. do 15. století. Hlavním městem dnešní bruselské Evropy je turecký Istanbul se svými, cituji: "... starobylými mešitami, paláci, muzei a bazary, chystající na rok 2010 široké spektrum kulturních projektů, od módních přehlídek přes koncerty turecké hudby... či slavnosti v souvislosti s Ramadánem…"