Zdá se to skoro neuvěřitelné, ale i v záplavě zásadních teologicko-filosofických témat dávných a současných dějin křesťanství je od nepaměti otázka vegetariánství důležitou součástí některých křesťanských církví, škol, sborů, řeholních řádů a kritického uvažování teologů a teoložek napříč národy a údobími. Nejde tedy o něco, jak by se mohlo na první pohled zdát, co by se začalo vkrádat do myšlení, meditací a dialogů křesťanů různých denominací teprve někdy nedávno.

Není den, abych se nedoslechl nebo nedočetl o tom, jak se někdo až obsedantně snaží z biblických „překlado–překladů“, chápaných fundamentalisticky jako černobílé obrázky nebo jednoduché stavebnice pro děti, kde do sebe všechno skvěle zapadá, dokázat druhým, že jejich sexuální orientace je hříšná, špatná, deviantní a že tomu tak bylo na počátku věků, dnes a bude to tak i tehdy, kdy naposledy zatroubí andělé Knihy Zjevení.

Každodenní starost o děti a uprchlíky, a to zvláště na konci války a po ní, odhaluje jeden z nejdůležitějších prvků Pitterova služebného lidství. Je třeba pomáhat tam, kde už nikdo nepomáhá. Je potřebí suplovat sociální a pedagogický systém v okamžicích, kdy jeden jako druhý ve svých úlohách selhává nebo nestačí.

Když se řekne anonymita, která má své vnitřní opodstatnění, vzpomenu si na svého pradědečka, jenž byl jako člen odbojové organizace Obrany národa v r. 1940 ubit gestapem k smrti za svoji činnost, která dost závažným způsobem komplikovala nacistickému Německu výrobu a dopravu zbraní.

Jedno z nejdůležitějších Küngových připomenutí a předznamenání, které se váže k tématu umírání a smrti, je pro znalce a čtenáře jeho prací pochopitelné a očekávané. „Můj názor na umírání,“ píše Küng, „může konečně správně posoudit jen ten, kdo ví něco o mém celoživotním postoji k zásadním tématům, jako jsou otázka Boha, křesťanská existence, věčný život...“