Seznamka
Ilustrační foto
Autor: Člověk a víra / František Ingr
Situace na KTF doznává v posledních týdnech a dnech překotného vývoje, který ve svých podobách osciluje někde mezi antickou tragédií a absurdním dramatem. Nechci jej zde rekonstruovat, jen ve zkratce pro kontext shrnu události posledních dní: rektorka prof. Králíčková odmítla po odvolání doc. Brože jako prozatímního šéfa fakulty doc. Prázného, Brožova proděkana pro vědu a zahraničí, a pověřila vedením dr. Falátkovou; tento krok postupně veřejně zpochybnili doc. Prázný, arcibiskup Graubner, ministerstvo školství (dokument je dostupný zde) a naposledy i předsednictvo akademického senátu UK.
Netroufám si posuzovat tyto události z právního hlediska. V tomto textu se chci zaměřit na způsob, jak v celém tomto dlouhém sporu komunikačně selhávají zástupci české římskokatolické církve, naši biskupové.
Arcibiskupova korespondenční revoluce
Jak jsem již opakovaně zmínil ve svých předchozích příspěvcích k této kauze, přistupoval pražský arcibiskup a velký kancléř ke komentování situace na KTF spíše zřídka a většinou pouze formou dopisů adresovaných fakultní obci či jejím orgánům. Graubnerova korespondenční aktivita se zvýšila během června při snaze akademického senátu o opětovné odvolání doc. Brože z funkce děkana. Tehdy se již definitivně ukázalo, na čí straně velký kancléř stojí.
Nově zvolený akademický senát nastoupil do funkce v červnu letošního roku a téměř okamžitě svolal zasedání, na jehož programu byl i další návrh na odvolání děkana Jaroslava Brože. Mnohé tato rychlost patrně zaskočila, velmi pravděpodobně i samotného arcibiskupa, neboť v dopise z 5. června, jejž senátu adresoval, nešetřil silnými vyjádřeními: „Zatím jste ukázali, že jste byli strategicky připraveni na revoluci a převzetí moci, když prvním obsahem jednání je sesazení děkana značně bezohledným způsobem.“ V dopise navazujícím, zaslaném senátu o necelé dva týdny později v den rozhodování o odvolání, Graubner znovu vyzval k odložení hlasování o odvolání děkana, neboť podle jeho názoru nebyl žádný z důvodů odvolání „urgentní a opravdu vážný.“
Pozoruhodná je pak tato komunikace zejména ve vztahu k arcibiskupovým předchozím vyjádřením. V únoru letošního roku tehdejšího předsedu senátu prof. Vlnase vyzýval, aby (s nakonec neuskutečněnou) volbou nového děkana vyčkal na nově zvolený senát, „jehož složení bude vyjadřovat vůli aktuální akademické obce.“ Když pak nově zvolený senát vůli aktuální akademické obce vyjádřil, velký kancléř se s tím evidentně smiřoval těžko. (Na tento arcibiskupův komunikační rozpor trefně na svém FB profilu upozornil Martin Vaňáč).
Podstatné je zejména to, že se akademický senát svým jednáním ničeho „revolučního“ nedopustil, pouze využil své pravomoci a zařadil za bod svého jednání návrh na odvolání (nikoliv sesazení!) děkana, což je jedna z jeho hlavních a téměř výsostných pravomocí. Senát dvoutřetinovou většinou skutečně děkana dne 18. června podruhé odvolal, po více než měsíčním otálení potvrdila toto rozhodnutí dne 28. července i rektorka. I když se doc. Brož bránil rozhodnutí o odvolání, seč mohl, nakonec jej přeci jen 5. srpna převzal.
Apoštolský nuncius Jude Thaddeus Okolo
Autor: Člověk a víra / Stanislav Pospíšil
Fakulta se již mnoho měsíců zmítá v naprosto nepřehledných sporech a pražský arcibiskup evidentně rezignoval na jakoukoli (alespoň deklarovanou) snahu budovat mezi oběma stranami sporu mosty. Velký kancléř bez jakýchkoli podrobnějších argumentů evidentně straní odvolanému děkanovi, přičemž důvody jeho opakovaného odvolání buď bagatelizuje (nejsou „urgentní a vážné“), nebo zpochybňuje legitimitu jednání akademického senátu KTF. (Opakuji, poslední kroky rektorky vzhledem dočasnému vedení KTF si v tomto textu netroufám nijak posuzovat, nejsem právník.)
Problémem je zejména druhé zmiňované arcibiskupovo jednání, tedy implicitní zpochybňování legitimity akademického senátu, jehož se ve svých výrocích o „revoluci“ či v reálném zpochybňování důvodů děkanova odvolání arcibiskup dopouští. Jistě, každý samosprávný orgán může mít své problémy a ty mají být podrobeny kritice. Pokud však dvoutřetinová většina nově zvolených senátorů usoudila, že je nutné neudržitelnou situaci řešit děkanovým odvoláním, bylo to jejich právo. Neopodstatněné a nepodložené napadání legitimity svobodně zvolených a nezávislých samosprávných orgánů, jehož se velký kancléř opakovaně dopouští, nicméně ohrožuje demokratické zřízení na jakékoli úrovni, ať již jde o vysoké školy či o stát. To bychom měli mít zvláště letos před nadcházejícími volbami do parlamentu na paměti.
Slibem neurazíš aneb zbožné fráze ČBK
Své k přetrvávajícím sporům na KTF mohla říci i Česká biskupská konference, když jí akademická kurie senátu adresovala na konci června otevřený dopis vyjadřující zejména prosbu o spolupráci a podporu. Autoři dopisu velmi obšírně popsali pravou podstatu situace na fakultě: nejde o spor mezi teologickými konzervativci a progresivisty (jak opakovaně Brožova strana tvrdí), ale o prosté dodržování zvyklostí a pravidel, jimiž se fungování vysokých škol a jejich samospráv řídí.
Těžko říci, jak velkou pozornost biskupové prosbě akademiků věnovali, když velmi stručná odpověď přišla již po dvou dnech od odeslání dopisu. Stanovisko biskupů se omezilo jen na velmi vágní příslib připravenosti „ke spolupráci s vámi [akademickou kurií], studentskou kurií, vedením fakulty a velkým kancléřem.“
Pokud je mi známo, zůstalo jen u prázdných frází a k žádné moderaci sporu ze strany ČBK nedošlo. Jistě, biskupům nelze vytýkat, že nejsou podrobně informováni o všech zákrutech, v nichž se spor na KTF během dlouhé doby svého trvání již ocitl. Zde však vidíme absenci jakékoli snahy do procesu vstoupit. Proč ČBK volila tento úhyb, vstrčení hlavy do písku, odpověď v duchu: neublíží – nepomůže? Těžko říci. Možná nechtěli vstupovat do pravomocí pražskému arcibiskupovi, možná si nechtěli pálit prsty. Ať už byly jejich motivace jakékoli, čeští a moravští biskupové promarnili možnost svou autoritou uklidnit dlouhotrvající spor nebo se o to alespoň pokusit.
Jste všichni dospělí a inteligentní
Korunu nečitelnému chování českých a moravských biskupů v celé situaci nasadil apoštolský nuncius Jude Thadeus Okolo, když se postavil proti záměru rektorky pověřit řízením KTF po odvolání doc. Jaroslava Brože jeho bratra Prokopa, pomocného královéhradeckého biskupa, a především bývalého děkana této fakulty (řídil ji po dvě funkční období, v letech 2010–2018). Podle rektorky je to „člověk známý svou schopností jednat konsenzuálně.“ Kromě toho, že má zkušenosti s řízením této instituce, je to biskup, a těžko by tak někdo mohl bez důkazů napadat jeho administrativní schopnosti či jeho pravověrnost.
Nunciovým argumentem bylo zejména to, že je Prokop Brož nyní „více církevně profilovaný.“ Co si pod tímto termínem představit? Církevní rozměr KTF je přeci v současném nastavení nezpochybnitelný. Lze snad souhlasit s tím, že by po dobu krizového řízení fakulty musel Prokop Brož omezit některé své biskupské aktivity. Byl by to však u pomocného biskupa takový problém? Nunciova pochybnost o správnosti výběru Prokopa Brože rovněž směřovala k jeho možnému vztahu k postavení velkého kancléře. Jak však pomocný královéhradecký biskup uvedl, „vlastně by si to nemuselo vůbec překážet, ale v některých případech by si to překážet mohlo.“ Nechce se mi věřit, že by oba biskupové, Brož a Graubner, nebyli schopni své postoje vzhledem k situaci na KTF vzájemně komunikovat a konzultovat společný postup.
Z velmi torzovitých nunciových vyjádření není snadné vyčíst, jaký postoj k celé situaci zastává. Jak však uvedl magazín Christnet, v odpovědi na žádost o schůzku ze strany předsedy AS KTF doc. Vopřady se nechal nuncius slyšet, že „dokážete najít adekvátní řešení této záležitosti sami. Jste všichni dospělí a inteligentní.“ Nunciova intervence do vývoje událostí na KTF by byla krajním, a ne zcela standardním řešením. Situace na KTF má však ke standardu již na míle daleko. Nejasným chozením kolem horké kaše nuncius situaci rozhodně spíše škodí. Lze jen doufat, že k hledání nástupce pražského arcibiskupa přistupuje s větší rozhodností.
Trojí špatná strategie a možná cesta ven
Sledujeme tedy paradoxní situaci. Na straně jedné zaznívají ze strany současného (odvolaného) vedení KTF a jejich podporovatelů nepodložená nařčení z toho, že se druhá strana sporu snaží vyvést KTF ze svazku s církví (např. doc. Jinek se nechal pro Deník N slyšet, že cílem Brožových oponentů je „sekularizace fakulty“). Na straně druhé jsme ze strany biskupů, vrcholných zástupců církve, svědky trojí špatné strategie a rezignace na snahu sporné strany smířit. Pražský arcibiskup již nepokrytě straní odvolenému děkanovi a podkopává demokratickou akademickou samosprávu. Nuncius ukazuje velmi nečitelné a nekonstruktivní kroužení kolem situace. ČBK pak za pomocí zbožných frází kolektivně strčila hlavy do písku. Těmito třemi strategiemi však reálně hrozí, že se Brožovými stoupenci hlásané proroctví naplní, vedení univerzity, akreditačnímu úřadu či ministerstvu dojde trpělivost a KTF v podobě, jak jsme ji znali, ke škodě české církve zanikne.
Co máme tedy po pražském arcibiskupovi, ostatních českých a moravských biskupech či po papežském nunciovi chtít? Chtěl bych jediné: aby neuhýbali před spory, komunikovali citlivě a jednali transparentně. Sám spor totiž bohužel vypovídá mnohé o stavu římskokatolické církve v ČR. Ve snaze o (často spíše iluzorní) jednotu rezignujeme na názorovou pluralitu a zejména na její artikulaci. Spory v církvi neřešíme transparentně, nekomunikujeme o nich, a když už, tak jen úsečnými tiskovými zprávami či strohými dopisy. Před problémy uhýbáme a bojíme se přiznávat chyby. Jako bychom snad měli před světem co ztratit. Každá snaha nějaký spor vymlčet či zamést problém pod koberec, nebo dokonce názorového oponenta silou potlačit či zastrašit, se nám však vždy stokrát vrátí. Nelze si než přát, aby se tedy biskupové postavili k celému problému čelem. Má-li zůstat KTF součástí veřejné univerzity, nic jiného jim ani nezbývá.
Autor je vědeckým pracovníkem na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a na Filosofickém ústavu Akademie věd ČR
