„Farnosti nemají jen přispívat. Mají také rozhodovat.“ Církev na prahu finanční soběstačnosti

Podcast Uzly, 3. díl
Autor: Christnet.eu

Dokáže se římskokatolická církev finančně osamostatnit, aniž by ztratila ze zřetele své poslání? Kdo rozhoduje o jejím majetku, kdo kontroluje hospodaření a jakou roli v něm mají samotní věřící? Třetí díl podcastu magazínu Christnet.eu Uzly se věnuje konci státního příspěvku na činnost církví, hospodaření pražského arcibiskupství i otázce, zda by větší finanční spoluodpovědnost věřících neměla znamenat také větší možnost spolurozhodovat.

Poslechněte si třetí díl podcastu Uzly:

„Farnosti nemají jen přispívat. Mají také rozhodovat.“ Katolická církev na prahu finanční soběstačnosti Podcast Uzly · díl 3 · 25. 10. 2026

0:00 59:21

1×

Římskokatolická církev se blíží okamžiku, na který se připravuje od začátku majetkového vyrovnání se státem. Příspěvek státu na činnost církví se postupně snižuje a naposledy má být vyplacen v roce 2029. Od roku 2030 už církve na svůj běžný provoz tento příspěvek dostávat nebudou.

Neznamená to úplný konec peněz od státu. Pokračovat budou finanční náhrady za nevydaný majetek a veřejné prostředky mohou dál směřovat například do církevního školství, sociálních služeb nebo péče o památky. Končí ale systém, který měl církvím poskytnout čas, aby si vytvořily vlastní ekonomickou základnu.

Vedle otázky, zda se jim to podařilo, se nabízí další. Kdo bude o stále větším církevním majetku rozhodovat, kdo bude hospodaření kontrolovat a jaké místo v tomto systému dostanou věřící?

Hosty třetího dílu podcastu magazínu Christnet.eu Uzly jsou Martin Navláčil, spoluzakladatel nadačního fondu Teovia, který se dlouhodobě věnuje financování a transparentnosti v římskokatolické církvi, a Prokop Vodrážka, investigativní reportér Deníku N, který se podrobně zabýval hospodařením pražského arcibiskupství. Pořadem provází Martin Strašák.

Přispívat, ale také rozhodovat

Martin Navláčil upozorňuje, že finanční osamostatnění církve nelze zúžit na hledání výnosnějších investic nebo na požadavek, aby věřící více přispívali. Už v době zavádění majetkového vyrovnání se mluvilo o větší spoluodpovědnosti věřících za fungování a hospodaření církve. Podle Navláčila se ale tento posun uskutečnil jen omezeně.

Jako příklad uvádí dostupnost pravidel, podle kterých jsou jednotlivé diecéze spravovány: „Kromě brněnské diecéze téměř žádná nezveřejňuje normy, partikulární zákony. Lidé v diecézi netuší, podle jakých norem je diecéze spravována,“ říká v podcastu.

Podle Navláčila je na tom dobře vidět problém současného modelu. Od věřících se očekává stále větší finanční spoluúčast, tomu ale zatím neodpovídá jejich zapojení do rozhodování ani množství informací, které mají o správě diecézí k dispozici.

S rostoucím významem příspěvků věřících tak nabývají na významu otázky, kdo rozhoduje o využití peněz, jakou kontrolu mají nad hospodařením ekonomické rady a nakolik jsou rozpočty a pravidla jednotlivých církevních institucí dostupné samotným členům církve.

Církev se učila hospodařit s novým majetkem

Majetkové vyrovnání postavilo katolické diecéze před situaci, se kterou neměly předchozí zkušenost. Začaly spravovat rozsáhlejší majetek a hledat způsoby, jak z jeho výnosů v budoucnu financovat vlastní činnost.

Jednotlivé diecéze zvolily různé cesty. Investují do nemovitostí, lesů, zemědělství nebo finančních aktiv, vytvářejí fondy a rozvíjejí systémy pravidelných příspěvků věřících.

Velkou pozornost v posledních letech přitáhlo hospodaření pražského arcibiskupství. Některé jeho transakce a smlouvy se staly předmětem forenzních auditů a následného právního posuzování. Nový pražský arcibiskup Stanislav Přibyl také veřejně mluví o potřebě změnit přístup ke správě majetku a zdůrazňuje, že jejím cílem nemá být vytvořit z církve „rentiéra“. Právě hospodaření pražského arcibiskupství dlouhodobě sleduje Prokop Vodrážka.

Co víme o hospodaření ostatních diecézí?

Pražské arcibiskupství je v tomto ohledu nejviditelnější. Neznamená to ale nutně, že by se chyby, sporná rozhodnutí nebo problémy při správě majetku týkaly jen Prahy. „Pořádně do toho nevidíme,“ říká Vodrážka v podcastu.

Jednotlivé diecéze podle něj po restitucích často řešily podobnou situaci. Dostaly se ke správě majetku, s níž předtím neměly dostatek zkušeností, a učily se s ním hospodařit. Podobné příběhy jako v Praze proto mohou existovat i jinde.

Problémem je nedostatek nezávislých informací z regionů. Vodrážka upozorňuje na úbytek lokálních novinářů, kteří by se dlouhodobě věnovali místním institucím a jejich hospodaření. Nejde přitom jen o český problém. Diecéze mají vlastní média a komunikační kanály, jejich role je ale jiná než role nezávislé žurnalistiky. O hospodaření některých diecézí proto veřejnost ví podstatně méně než o situaci v Praze.

Jak jsou církve připraveny na konec státního příspěvku?

Magazín Christnet.eu v souvislosti s přípravou třetího dílu Uzlů oslovil jednotlivé církevní instituce s otázkami, jak se na konec státního příspěvku připravují. Ptali jsme se, nakolik jsou už dnes finančně soběstačné, z jakých zdrojů chtějí svou činnost financovat po roce 2029, jakou roli mají v jejich plánech investice a výnosy z majetku a nakolik počítají s většími příspěvky věřících.

Odpovědi sedmi z osmi římskokatolických diecézí v Česku, České biskupské konference a Českobratrské církve evangelické zveřejňuje magazín Christnet.eu v plném znění. Královéhradecké biskupství na otázky neodpovědělo:

Odpovědí diecézí, ČBK A ČCE

Odpovědi ukazují rozdílné podmínky i strategie. Liší se velikost a skladba majetku, význam investic, schopnost vytvářet vlastní výnosy i očekávání, jak velkou část budoucích nákladů mají nést samotní členové církví.

Rozdíly jsou také v tom, jak podrobně jednotlivé instituce o svém hospodaření, ekonomických cílech a připravenosti na rok 2030 veřejně informují.

Kdo bude platit a kdo rozhodovat?

Konec státního příspěvku proto není jen otázkou, kde církev sežene dostatek peněz. Pokud má stále větší část jejího fungování stát na vlastním majetku a příspěvcích členů, otevírá se také otázka vztahu mezi těmi, kdo peníze poskytují, a těmi, kdo o nich rozhodují.

Mají věřící znát rozpočty svých farností a diecézí? Mají vědět, podle jakých pravidel se spravuje církevní majetek? Kdo má kontrolovat velká investiční rozhodnutí? A nakolik mají mít věřící možnost ovlivnit, kam jejich peníze směřují?

Přechod k finanční soběstačnosti tak může změnit víc než jen zdroje příjmů římskokatolické církve. Otevírá také debatu o odpovědnosti, transparentnosti a podílu věřících na jejím rozhodování.

Líbí se Vám podcast? Podpořte tvorbu jeho dalších dílů.

Podcast Uzly přináší magazín Christnet.eu dvakrát měsíčně. Poslouchat ho můžete na Christnet.eu, Spotify a Apple Podcasts a sledovat také na YouTube.