Zdeněk Eminger v podnětné úvaze zareagoval na můj text věnovaný „manželství pro všechny“. Má pravdu: samota je jednou z nejhorších nemocí současného věku.

Manželství pro všechny spolehlivě vyvolává bouřlivé diskuze. V následujícím textu bych se chtěl zastavit u tří bodů, jež se mi jeví jako stěžejní, a přitom v debatě v podstatě opomíjené, okrajové. Vysvítá z nich, že manželství pro všechny není jen bouří ve sklenici vody nebo jedno z drobných zastavení na cestě nevyhnutelného pokroku. Dotýkáme se zde základů našich společných životů, tajemství podstaty osobní i politické existence.

Období stupňující se předvolební horečky zintenzivňuje kulturní války, v nichž se již delší dobu zmítá nejen česká společnost a čeští křesťané, ale které - zdá se - rozdělují celý západní svět. Důležitým komentářem k této situaci je kniha amerického filozofa a teologa Davida C. Schindlera.

Je škoda, že českou veřejnou diskuzí prošla prakticky bez povšimnutí jedna z posledních knih nedávno zesnulého britského filozofa Rogera Scrutona On Human Nature, o lidské přirozenosti.

Text Jiřího Pavlíka Prokletí klerikalismu a sexuální komplex katolické církve zdařile a záslužně otevírá diskuzi o dvou aktuálních a úzce propojených tématech – klerikalismu a katolické nauce v oblasti lidské sexuality. S určitými obavami přistupuji k několika otázkám, které mi v souvislosti s tímto článkem přicházejí na mysl. Jde o pole, kde vnitrocírkevní i celospolečenská diskuze často připomíná spíš urputný zápas dvou do sebe zaklesnutých zápasníků, než věcný a otevřený dialog.