V křesťanských církvích horlivě diskutujeme o tom, kdo by měl nebo neměl vstupovat do manželství. V pozadí při tom zůstává otázka, co vůbec manželství je. Celou debatu tak provází podivuhodné ticho a řada zarážejících zámlk.

Zatímco v Čechách období vlády Margaret Thatcherové inspirovalo klausovskou transformaci společnosti k tržnímu, neoliberálnímu uspořádání, v Británii podnítilo radikální znovupromyšlení vztahu křesťanství a společnosti. 

Zdeněk Eminger v podnětné úvaze zareagoval na můj text věnovaný „manželství pro všechny“. Má pravdu: samota je jednou z nejhorších nemocí současného věku.

Manželství pro všechny spolehlivě vyvolává bouřlivé diskuze. V následujícím textu bych se chtěl zastavit u tří bodů, jež se mi jeví jako stěžejní, a přitom v debatě v podstatě opomíjené, okrajové. Vysvítá z nich, že manželství pro všechny není jen bouří ve sklenici vody nebo jedno z drobných zastavení na cestě nevyhnutelného pokroku. Dotýkáme se zde základů našich společných životů, tajemství podstaty osobní i politické existence.

Období stupňující se předvolební horečky zintenzivňuje kulturní války, v nichž se již delší dobu zmítá nejen česká společnost a čeští křesťané, ale které - zdá se - rozdělují celý západní svět. Důležitým komentářem k této situaci je kniha amerického filozofa a teologa Davida C. Schindlera.