Články – Jeroným Klimeš:

Mám za to, že největší problém dnešní doby, který se odráží i ve filmech, je stejný jako problém třicátníků a čtyřicátníků, tj. lidí ve středním produktivním věku. Jsou to pocity prázdna, které se objeví po odpoutání se od vlivu rodičů, po vyřešení základních existenciálních otázek z dob adolescenci či rané dospělosti, po zboření většiny tabu, které je dřív svazovala.

Se zájmem jsem si přečetl osobní zkušenost Jaromíra Matěny a musím říci, že mi to vyvolalo řadu asociací z mého vlastního života. Je fakt, že podobně zklamaných lidí, kteří zažili v církvi hodně bolesti je mezi námi hodně. Podle míry tohoto zklamání se někteří jen stáhnou z veřejného církevního života, jiní pociťují křivdu déle, jiní opouštějí církev natrvalo.

Nicméně překvapí mě, že když se v diskusi s druhými lidmi pokusím stejnými argumenty vysvětlit, že problém euthanasie není o nesnesitelné bolesti, že za chvíli uslyším větu: "Ale já nevím, co bys dělal, kdybys viděl svou matku strašně trpět."

Po tuhé zimě, která byla minulý rok, se muž ze Seattlu rozhodl jet na dovolenou na Miami Beach, kde se měl potkat se svojí manželkou, která tam měla  zakončit svoji služební cestu do Minneapolis. Oba se těšili na pěkné počasí a společný čas, který spolu stráví.

Jedna milenka kněze mi citovala jeden jeho výrok, kdy si posteskl, že má pocity viny, když jede na černo tramvají, ale nic necítí, když se vyspí s nějakou ženou. Stejně deformovaný měl i vztah k alkoholu, který nezvládal. I tento kněz byl překládán z farnosti na farnost a zřejmě jak on, tak jeho nadřízení byli bezmocní vůči jeho závislostem.