Články – Zdeněk A. Eminger:

Ježíšův vykupitelský příběh je charakteristický jednou klíčovou skutečností: Ježíš se nikdy anebo skoro nikdy nedívá do minulosti. Není fascinován tím, co bylo, ale tím, co se děje a co už přichází.

Milé sestry a milí bratři, srdečně vás vítám a děkuji, že jste přišli společně slavit eucharistii a slyšet Boží slovo. Děkuji, že jste přišli jako církev čerpat z pramene, který člověka nemůže vést nikam jinam než k lásce, toleranci a milosrdenství. 

Vyhazov předního českého historika, teologa, pedagoga a římskokatolického kněze Tomáše Petráčka z Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy je obrazem mnohem hlubších a bolestnějších skutečností. Ježíšův učedník Vojtěch Novotný není sám, kdo v prostředí teologických fakult spjatých s mojí církví propustil člověka, o jehož domácím a mezinárodním renomé pochybují jen ti, kteří by nejraději vrátili církev jen pár minut po skončení Tridentského koncilu a jimž vyhovuje středoškolská či učňovská výuka náboženských předmětů a pojetí víry a náboženské praxe jako klacku na druhé.

Možná si také všímáte, jak málo se v reflexi biblických textů věnujeme lásce. Když už je třeba se s láskou v Bibli nějak vypořádat, téměř vždycky to nakonec skončí u lásky k Bohu, kterou lze velmi snadno žít na platonické úrovni. Můžete v životě dělat neuvěřitelné kotrmelce a tapetovat sociální sítě takovou mírou nenávisti, před kterou se podlomí kolena i lidem vyloženě otrlým, a přesto se v tom samém okamžiku můžete zaklínat řečmi o lásce k Bohu a o tom, jak milujete hříšníka, ale nenávidíte jeho hřích.

Průzkumy veřejného mínění, sociologické výzkumy, lidské zkušenosti i mnohé statistiky ukazují, že tolerance slovního, fyzického či „výchovného“ násilí je nejen v zemích za bývalou železnou oponou stále značná.