Článek k zamyšlení
Postřehy k dokumentu „Černí a černější“
Karel Sládek / 1. 12. 2007Článek k zamyšlení
Postřehy k dokumentu „Černí a černější“
Karel Sládek / 1. 12. 2007Článek k zamyšlení
Postřehy k dokumentu „Černí a černější“
Karel Sládek / 1. 12. 2007Článek k zamyšlení
Chvála liturgie aneb o prosbách a dících
Jeroným Klimeš / 22. 11. 2007Článek k zamyšlení
Chvála liturgie aneb o prosbách a dících
Jeroným Klimeš / 22. 11. 2007Přejít na stránku:

Dokument ČT „Černí a černější" otevřel důležitou debatu o spolupráci kněží s StB. Během debaty v Emauzském klášteře o dokumentu vystoupili dva farníci z Břevnovského kláštera z dob komunismu, kteří se postavili za již zemřelého kněze Františka Jedličku. Na jednu stranu zde tedy stáli církevní ex-disidenti, kteří radikálně odsuzovali Jedličkovo chování a obecně požadovali potrestání za každé selhání, přičemž na druhou stranu Jedličku zarputile hájili jeho dva farníci. Setkaly se zde tři světy církve za komunismu - církev kolaborující (kněz Jedlička), církev koexistující (dva farníci Břevnova) a církev pronásledovaná (bývalí disidenti).
Několikrát v životě jsem pocítil při mši urgentní potřebu poděkovat Bohu za něco, co se podařilo nebo co mi udělalo velkou radost. Bylo to tak silné, že jsem měl potřebu to říci nahlas, nějak to sdílet s ostatními - podobně jako v tom podobenství o nalezené minci: 'Radujte se se mnou, poněvadž jsem nalezla peníz, který jsem ztratila.' Ke svému překvapení jsem zjistil, že na vyjádření vděku a díků není při mši žádný prostor. Možná je to příznačné.