Článek k zamyšlení
Chvála liturgie aneb o prosbách a dících
Jeroným Klimeš / 22. 11. 2007Článek k zamyšlení
Neonacisté to tentokrát prohráli
Jiří Zajíc / 13. 11. 2007Článek k zamyšlení
Neonacisté to tentokrát prohráli
Jiří Zajíc / 13. 11. 2007Článek k zamyšlení
Neonacisté to tentokrát prohráli
Jiří Zajíc / 13. 11. 2007Článek k zamyšlení
In commemoratione omnium fidelium defunctorum
Zuzana Kůrová / 31. 10. 2007Přejít na stránku:

Několikrát v životě jsem pocítil při mši urgentní potřebu poděkovat Bohu za něco, co se podařilo nebo co mi udělalo velkou radost. Bylo to tak silné, že jsem měl potřebu to říci nahlas, nějak to sdílet s ostatními - podobně jako v tom podobenství o nalezené minci: 'Radujte se se mnou, poněvadž jsem nalezla peníz, který jsem ztratila.' Ke svému překvapení jsem zjistil, že na vyjádření vděku a díků není při mši žádný prostor. Možná je to příznačné.
Jelikož jsem diskusním foru Christnetu před třemi týdny sliboval, že do pražského Židovského města v den výročí křišťálové noci půjdu a svůj slib jsem skutečně splnil, můžu podat toto stručné svědectví. Obraz, který vytvářela média, byl jen velmi vzdáleným odrazem skutečnosti. Chápu, že po všem co předcházelo, by nebylo tak akční referovat o tom, že pokojně a v dobré náladě se stovky lidí shromáždily u Staronové synagogy, kde společně s modlitbami zazněly skvělé projevy kardinála, ministra Svobody a bývalé vězeňkyně koncentračního tábora. Raději ukazovali toho jednoho zakrváceného nácka, kterého u právnické fakulty zmlátili anarchisté, když na ně nejdřív vystřelil z plynové pistole.
Jemné mrholení, šero, vůně spadaného rozmočeného listí. To vše nám připomíná, že je tady čas dušiček.