Zajímavější je podle mého názoru otázka, zda je doc. Štampach tedy starokatolíkem a křesťanem. Ve Štampachově případě je podle mého názoru tato otázka snadno zodpověditelná vzhledem k jeho velmi rozsáhlé publikační činnosti, kterou docela pozorně sleduji od počátku devedesátých let. Zatímco v pracích z počátku devadesátých let jsou spíše jen určité náznaky, tak naprostým masakrem křesťanského (v nejširším možném slova smyslu) myšlení je autorova nejnovější kniha A nahoře nic

V rozhovoru s Ivanem O. Štampachem jsme se mohli dovědět mnoho nového. Například, že nevystoupil z Katolické církve a co více, že mezi Starokatolickou a Katolickou církví prý není žádný rozdíl. Jak snadno se v rozhovorech vrší různá tvrzení, ale kritický rozum si přesto žádá nazvat věci pravými jmény.

Je známo, že láska nebývá vždy opětována. Zralý člověk se s tím umí vyrovnat. V rozhovoru, na nějž se odvolává ctihodný pán Petr Válek, i v jiných svých veřejných projevech vyjadřuji úctu k Římskokatolické církvi. I při jistých výhradách k modelu jejího řízení si uvědomuji svou osobní spřízněnost s touto tradicí. Pan Válek tyto mé projevy odmítá. Naštěstí není oficiálním reprezentantem této církve. Ta se ústy svých představitelů vyjadřuje mnohem laskavěji.