Slovo „světec“ je  dnes v běžné sekularizované češtině termínem nepoužívaným a pro nejmladší generace i zcela neznámým. Přibližně však odpovídá dnešnímu hovorovému hvězda (topstár) nebo borec, kultivovanějším výrazem – vzor, příklad. Předchozí generace slovo světec v křesťanském slova smyslu používali, ale většinou již pouze v pejorativním slova smyslu, například, když napomínali pokrytce větou „nedělej ze sebe světce (svatého, svatouška)“.
Kdo je tedy onen světec, kterého především o slavnosti Všech svatých máme uctívat?

Slovo „světec“ je  dnes v běžné sekularizované češtině termínem nepoužívaným a pro nejmladší generace i zcela neznámým. Přibližně však odpovídá dnešnímu hovorovému hvězda (topstár) nebo borec, kultivovanějším výrazem – vzor, příklad. Předchozí generace slovo světec v křesťanském slova smyslu používali, ale většinou již pouze v pejorativním slova smyslu, například, když napomínali pokrytce větou „nedělej ze sebe světce (svatého, svatouška)“.
Kdo je tedy onen světec, kterého především o slavnosti Všech svatých máme uctívat?

Slovo „světec“ je  dnes v běžné sekularizované češtině termínem nepoužívaným a pro nejmladší generace i zcela neznámým. Přibližně však odpovídá dnešnímu hovorovému hvězda (topstár) nebo borec, kultivovanějším výrazem – vzor, příklad. Předchozí generace slovo světec v křesťanském slova smyslu používali, ale většinou již pouze v pejorativním slova smyslu, například, když napomínali pokrytce větou „nedělej ze sebe světce (svatého, svatouška)“.
Kdo je tedy onen světec, kterého především o slavnosti Všech svatých máme uctívat?

Známe je dobře. Jsou naše. Bolí a to je nám nepříjemné. Bolí a tím zároveň vnímáme, že jsou. Zároveň se dají jen těžko nahmatat nebo alespoň vidět. Jmenují se různě, ale vždycky jde vlastně o totéž. Bolesti, trápení, zranění, ublížení, kříže… Prakticky celý svůj život hledáme cestu jak bez nich žít. Jak dosáhnout míru, sebepřijetí.  

Známe je dobře. Jsou naše. Bolí a to je nám nepříjemné. Bolí a tím zároveň vnímáme, že jsou. Zároveň se dají jen těžko nahmatat nebo alespoň vidět. Jmenují se různě, ale vždycky jde vlastně o totéž. Bolesti, trápení, zranění, ublížení, kříže… Prakticky celý svůj život hledáme cestu jak bez nich žít. Jak dosáhnout míru, sebepřijetí.