Nemalujme čerta na zeď! Některé analýzy sice optimismu ohledně římskokatolické „synodální cesty“ nepřidávají, ale třeba ještě všechno dobře dopadne. Naše římskokatolická církev se třeba už brzy stane církví, ve které bude uplatněn princip rovnosti muže a ženy, princip demokratického řízení, princip rovnoprávnosti všech, bez ohledu třeba na sexuální orientaci …

Do nebe se opravdu těším. Představuji si ho jako místo štěstí, radosti a pokoje, kam přijdu a uslyším zde dobrá slova, která pohladí mou duši. V nebi mi sám Bůh setře každou slzu z mých očí, slzy dneška i všechny slzy minulosti.

S blížícími se Vánoci znovuožívají i vánoční legendy. A není nic špatného být s dětmi nebo vnuky u „jesliček“ a nechávat se společně s nimi okouzlit představami o Betlémě, hvězdě, pastýřích a mudrcích.

Jan Konzal je zřejmě známý především jako biskup „skryté církve“, pod jehož jurisdikci spadala i dnes již neexistující Pražská obce ES. Ti, kteří se s ním měli možnost setkat, si ho také pamatují jako citlivého duchovního doprovázejícího, disponujícího až prorockým vhledem do situací těch, kteří se k němu chodívali poradit.

„Spiritual, not religious“, tedy „duchovně zaměřený, ale nenáboženský“ se zdá být heslem doby, bohužel i pro mnohé dřívější křesťany. Na prvém místě stojí asi deziluze z církevních institucí, ale současně se zdá, že se zachvěly v myslích a srdcích těchto nových duchovních poutníků i jejich dřívější představy Boha samotného.